"Mám tě přesto rád/ráda"- PhDr. Jiřina Prekopová

přidáno: 14. 10. 2011 5:09, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 14. 10. 2011 5:16 ]
V pondělí  14. 11. 2011 v 17. hod. v sále Malé scény v Metropolu, České Budějovice pořádá  Diecézní středisko pro rodinu  přednášku PhDr. Jiřiny Prekopové „Mám tě přesto rád/ráda“ v rámci jejího několikadenního působení v Českých Budějovicích.
Vstupné 50,- Kč pro jednotlivce, zvýhodněné vstupné 80Kč za manželský pár.
Předprodej 14. 11. od 15,30 v šatně Malé scény.

Více o PhDr. Jiřině Prekopové na internetu:

http://www.prekopova-nadacnifond.cz

PhDr. Jiřina Prekopová

Narodila se 14. října 1929 v Prostějově jako mladší ze dvou sester. Psychologii vystudovala v Olomouci, ale po studiích kvůli svým protikomunistickým názorům nesměla v oboru pracovat. Proto ke konci padesátých letech odešla do Sudet, kde tři roky učila na škole a vpodstatě provozovala poradenskou činnost v terénu. I přesto, že jí bylo působení ve škole zakázno, zde zůstala a živila se prací v zemědělství. Onemocněla tyfem a téměř zemřela - "Tehdy jsem zažila skutečný obrat. Pochopila jsem, že vzlety mého já nejsou navenek, že se uskutečňují uvnitř. V nejhlubším nitru duše jsem rozeznala svůj životní úkol. A najednou mi připadalo, jako bych o něm věděla už dávno." Vrátila se domů k rodičům a pracovala na různých místech s psychologií naprosto nesouvisejících, hodně se věnovala divadlu.
Se svým manželem - Slovákem Valentinem, jež byl jako politický vězeň patnáct let ve vězení, odkud se vrátil s těžce podlomeným zdravím - v roce 1970 opustila Českou republiku a dostala se do západního Německa. Zde vystřídala několik pracovišť (zpočátka pracovala v registraci v bance). První místo jako psycholožka dostala v Německu v domě pro postižené lidi, poté pracovala s autisty v diagnostickém a terapeutickém centru ve švábském Albu. Mnoho let působila na dětské klinice Olgahospital ve Stuttgartu. Během své práce s autismem se setkala s myšlenkou pevného objetí vypracovanou původně pro autistické děti americkou psycholožkou Marthou Welch (tzv. Holding therapy). Čerpala také z vědeckých poznatků etologa Niko Tinbergena, nositele Nobelovy ceny, a z práce Berta Hellingera v oblasti rodinných systémů a konstelací. Metodu pevného objetí tak rozvinula vlastní cestou - pevné objetí se stalo prostředkem obnovy lásky v rodině.

"Od chvíle, kdy jsem pochopila smysl svého bytí a předsevzala si pomoci lásce v rodinách, jsem hledala jen vhodné metody. Hledala jsem psychoterapii, která pomůže naplnit zázrak lásky. A tak jsem objevila terapii pevného objetí, kterou jsem převzala od americké dětské psychiatričky Marthy Welchové."

Jiřina Prekopová napsala řadu odborných článků a knih, z nichž některé jsou přeloženy do 17 jazyků a staly se bestsellery. Myšlenku pevného objetí rozšiřuje po celém světě formou přednášek, seminářů a kursů. Instituty Jiřiny Prekopové byly založeny v Německu, ve Vídni a v Mexico City.

(Citace jsou z knihy J. Prekopové Nese mě řeka lásky. Tamtéž lze také najít více o životě a práci J. Prekopové. viz Publikace)
Vystudovala psychologii v Olomouci (než jej z fakulty vyhodili, byl jejím učitelem i známý filozof J. L. Fischer).
Po studiích kvůli svým protikomunistickým názorům nesměla v oboru pracovat. Odešla do Sudet, kde tři roky učila na škole a po vyhazovu se tam živila prací v zemědělství. Onemocněla tyfem a téměř zemřela. Vrátila se k rodičům a pracovala v různých neperspektivních zaměstnáních.
S manželem Valentinem opustila v roce 1970 Československo. První místo jako psycholožka dostala v Německu v diagnostickém a terapeutickém centru ve švábském Albu. Působila rovněž na dětské klinice Olgahospital ve Stuttgartu.
Propracovala metodu pevného objetí, původně vymyšlenou americkou psycholožkou Marthou Welch pro autistické děti; Prekopová využila i poznatků etologa Niko Tinbergena, nositele Nobelovy ceny, a psychoterapeuta Berta Hellingera v oblasti rodinných systémů a konstelací.
Práce Prekopové byly přeloženy do téměř dvou desítek jazyků. Z autorčiných česky vydaných knih: Malý tyran. Co vlastně děti potřebují (česky poprvé 1993), Neklidné dítě (1994), Když dítě nechce spát (1997), Prvorozené dítě. O sourozenecké pozici (2002), Nese mě řeka lásky. Rozhovor s Ingeborg Szöllösi a Ivanou Krausovou (2007), Pevné objetí. Cesta k vnitřní svobodě (2009).
Comments