Infosenior


Mobilní aplikace ZÁCHRANKA

přidáno: 14. 3. 2016 1:00, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 14. 3. 2016 1:25 ]

Ať už se nacházíte kdekoliv, nikdy nevíte co se může stát. Mobilní aplikace Záchranka je ve Vašem mobilním telefonu vždy připravena pro rychlé kontaktování Zdravotnické záchranné služby. Mobilní aplikací ZÁCHRANKA v případě nouze jednoduchým způsobem kontaktujete Zdravotnickou záchrannou službu. Zároveň záchranářům odešlete Vaši přesnou polohu a další užitečné informace, které slouží pro Vaši záchranu.
Více informací najdete na:
www.zachrankaapp.cz/cs/jak-aplikaci-pouzivat
 









Mobilní aplikace záchranka




Senior taxi mají senioři i v Plzni

přidáno: 7. 11. 2015 7:43, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice

Senioři a těžce pohybliví lidé v Plzni mohou využít senior taxi, které je odveze za nízkou cenu k lékaři a nakoupit.Službu, kterou si zájemce objedná den předem, zajišťují novými vozy městské dopravní podniky. Obslouží lokality, kam do dubna zajížděl speciální autobus, který nebyl vytížený.

"Na službu, spuštěnou v dubnu, dáme každý rok pět milionů korun," uvedl náměstek primátora Martin Zrzavecký. Taxíky jsou zatím tři. V případě výrazně vyšší poptávky by město službu rozšířilo. Doprava funguje nepřetržitě celý týden. Za jednu jízdu zaplatí dospělý 20 a dítě deset korun.

Nový je také minibus pro občany s handicapem, který sváží děti do škol nebo do ústavu sociální péče. "Dříve trávily na cestě dvě hodiny, než se vše objelo. Zefektivňujeme a zlepšujeme službu menšími autobusy, které jezdí přímo. Navíc jsou s asistentem," řekl Zrzavecký. Radnice přitom zachovává několik let fungující službu nízkopodlažních bílých autobusů pro handicapované, také s asistentem.
Město letos posiluje, také díky vyšším daňovým příjmům, sociální oblast o zhruba deset milionů korun. Ročně do ní šlo necelých 140 milionů korun, a to hlavně ústavu sociálních služeb.

Senior taxi v dalších městech
Senior taxi pro lidi se zhoršenou pohyblivostí provozuje už několik let Brno. Vyškolený řidič pomáhá s nástupem a výstupem, vynese nákup a zavazadla. Letos v únoru zavedla službu Karviná. Mohou ji využívat v pracovní dny senioři starší 70 let. Za jednu jízdu platí 15 korun. Inspirovali se v Rychvaldu a Bohumíně, kde se těší velké oblibě. Službu poskytuje od února také Český Krumlov.

Recept seniorky roku 2015

přidáno: 7. 11. 2015 7:34, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 7. 11. 2015 7:35 ]

foto: Jan Šilpoch
Již osmý rok vede Anneliese Přikrylová (72) Klub seniorů v Rožnově pod Radhoštěm. Během jejího působení se počet členů vyšplhal ze tří stovek na osm set. Stále totiž přichází s něčím novým - založila smíšený pěvecký sbor, pak se dali rožnovští senioři na country tance. V roce 2013 zapojila klub do projektu Senzační senior a nyní s ním vyhrála plaveckou soutěž Přeplavme svůj La Manche. Založila Dámský klub, ale když do něj dámy přizvaly i pány, vznikl z toho Klub přátel dobrého vína. "Rozhodně nebuďte doma sami a nezaobírejte se jen svými problémy. Prožívejte každý okamžik naplno," prozrazuje seniorům recept na vitalitu.

Všichni senioři 70+ v MHD ve všech městech zdarma

přidáno: 30. 10. 2015 5:20, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 30. 10. 2015 13:28 ]


Vážené kolegyně a kolegové,včerejší Olomoucký deník otisk skvělou zprávu, od 1. prosince 2015 budou jezdit ZDARMA MHD po Olomouci všichni senioři starší sedmdesáti let, bez ohledu na adresu jejich trvalého bydliště aneb zázraky se dějí .Naše snaha přesvědčit radní a krajské zastupitele pádnými argumenty , že není možné, aby se tato sleva týkala pouze Olomoučanů, se vyplatila, nakonec se vše skutečně povedlo.

Opět se potvrdilo, že KRS Olomouckého kraje a pobočný spolek RS ČR, jako nejvyšší orgán v kraji za práva seniorů, má svou sílu a naše připomínky jsou brány politiky zcela vážně. Díky nám se podařilo vrátit rovnítko rovnoprávnosti mezi seniory městské a přespolní. Děkuji všem, kteří se mnou spolupracují a bojují za práva seniorů. Snahou a cílem naší Krajské rady je spolupracovat se všemi seniory Olomouckého kraje a snažit se o řešení problémů, které je pálí a trápí. Myslím si, že oboje se nám velmi daří.

Situace, kdy výhody bezplatné dopravy mohli využívat pouze pro senioři nad sedmdesát let žijících na území města Olomouc, trvala půl roku .Dle slov olomouckého primátora Stanislava Staňka se radnice rozhodla na základě značných podnětů a připomínek nejen Krajské rady, ale i široké seniorské veřejnosti, přistoupit ke změnám arozšířit spektrum výhod i pro mimoolomoucké cestující. A to nejen pro seniory, ale i držitele zlaté Jánského plakety za dárcovství krve.

Lidé, kteří si už zakoupili zlevněné jízdné za tři sta korun, budou moci svůj starý průkaz vrátit a dostanou zpět poměrnou část ceny.

Senioři, kteří mají trvalé bydliště jinde než v Olomouci, budou mít právo vrátit svůj Senior Pas a vyzvednout si nový za symbolickou cenu dvacet korun. Přičemž jim bude vrácena poměrná část zaplacené částky snížená o deset procent.

Kromě lidí nad 70 let zaznamenají od 1. prosince změnu při cestování MHD také i ti držitelé zlaté Jánského plakety, kteří trvale nežijí v Olomouci. Pro dárce krve bude zavedený tzv. Kapka Pas za 300 Kč na rok.

Vedení KRS Olomouckého kraje si dovoluje touto cestou poděkovat vedení města Olomouc za velmi vstřícné gesto a milý dárek seniorům Olomouckého kraje k vánocům.

MUZIKÁLOVÁ ABECEDA - Vojtěch Adamčík 22.4.

přidáno: 17. 4. 2015 7:50, autor: Jana Hartvichová   [ aktualizováno 17. 4. 2015 10:51 ]


Pravidelný pořad, při kterém se každý měsíc v knihovně představí mladí hudebníci. Tentokrát vystoupí Vojtěch Adamčík a jeho hosté - J. Frojdová, L. Salvati, M. Truhlářová a L.A. Zatloukalová.

Proč jsem neadoptovala dítě v Africe?

přidáno: 17. 4. 2015 7:16, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 17. 4. 2015 7:24 ]


ÚVAHA

Proč jsem neadoptovala dítě v Africe?
A proč nezachraňuji deštné pralesy?

My lidé si toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat i na druhém konci světa. Jenže...

Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unesena tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné. Dokud mi nevyprávěl, že se rozvedl s manželkou, s rodiči se nestýká a děti vídá jen občas. Zrovna byl na cestě do Nepálu jako dobrovolník pro místní sirotky. Pak ho čekal ášram v Indii, aby našel vnitřní klid a pak možná domů, i když - jak řekl - ta vidina ho moc nelákala.

Zůstala jsem jako opařená a vzpomněla si na Amazonii a na Indiána v pouliční restauraci, který se mě ptal, co tam dělám. Řekla jsem mu, že         FOTO:MONUSCO / Sylvain Liechti   
jedu do pralesa. Udiveně vzhlédl od misky fazolí a zeptal se:                          
"Vy u vás nemáte lesy?!"
Tak to bolelo!

A pak jsem se vrátila domů. Vzala pytel na odpadky a šla uklidit dolů pod barák k silnici ty poházené petflašky. Seděla jsem tam na hromadě odpadu a jen vnímala to, co mi starý Indián předal.

Jak jsem já mohla pomoci druhým, když jsem si nejdřív neuklidila doma?

Jaký smysl dávalo létat na druhý konec světa a zachraňovat prales, když prales umírá kvůli tomu, že všechno, co dělám je závislé na ropě, kterou odtamtud chtějí vytěžit, abych tam pak já mohla nadšeně přiletět a držet transparent : Zachraňte prales !?!

Jak jsem mohla pomoci dítěti v Africe, když jsem neuměla naučit svoje vlastní děti, aby si po sobě uklidily?!

Jaký smysl dávalo někam jezdit a ukazovat druhým řešení jejich problémů, když to znamenalo obírat je o jejich zodpovědnost za vlastní chyby? Obírat je o sílu najít vlastní řešení? A tím prohlubovat jejich závislost na mně!?

Bylo to stejné jako s dětmi. Nemohla jsem je naučit chodit. Musely x krát spadnout na zadek. Čím déle jsem je držela za ruku, tím později začaly samy chodit. Mohla jsem tam jen být a povzbudit je, že to zvládnou a naučí se to. Samy. Jako se Ella naučila hrát sama na piáno a Zak postavil svůj první domek z cihel na hromadě hlíny. Jeho chyby ho naučily, co udělat příště líp!

Nemohla jsem zachránit Afriku, ani prales, ale mohla jsem začít u sebe.
Chodit víc pěšky.
Přestat si foukat zbytečně vlasy.
Přestat kupovat hloupé marketingové produkty zaručeně bio a raw z druhého konce světa a místo toho jít k zelináři na náměstí.
Mohla jsem toho změnit tolik !!
Kadý den. 365 dní v roce...to není málo!

A když to udělá každý z nás? Nebude koho zachraňovat !!

Africké děti nebudou hladovět, protože jejich rodiče otročí ve zlatých dolech do mého iPhone.
Prales nebude umírat, protože nebude potřeba tolik ropy.
Mám pokračovat ?

A já si nebudu kupovat své svědomí charitou a lítat na drahé semináře, abych chlastala panáky z pupku Deepaka Chopry, ale budu dělat to, co dává smysl. Zodpovědně se starat o mír u sebe doma. Učit děti na řece Orlici, že když mám jen malou loď, nevezmu si nic navíc, nejlepší lekce skromnosti, kterou znám.

Když jsem já spokojená, je takový i můj svět. Potřebuji tak málo!

Svou rodinu a kus chleba, čistou vodu a jedno jablíčko. Jako na vodě. To, co bylo nejcennější byl smích mých dětí, které pozorovaly říčního raka a cestou sbíraly odpadky po lidech, kteří jezdí do daleké Indie, okázale pomáhají světu, ale doma si neuklidí.

Ano, i my tu máme lesy!

A jak o ně pečujeme, to vidíme každý den. Nijak.

Pohltila nás pýcha a ovládl parazit chamtivosti. Touha mít a dobýt! Ty nejvysší hory, ty nejhlubší oceány.

Ale uvnitř jsme neskutečně chudí.

Pomozme nejdřív sobě.

Uzdravme sebe a svou rodinu. V ní to všechno začíná i končí.

Pak naše děti nebudou muset hledat smysl života na pláži v Goa, ale budou si vážit rozkvetlé louky za domem.

Hloupý Honza šel do světa, aby se pak vrátil domů.
A já?

Sázím stromy v tichosti a pokoře. Uklízím "naši" studánku v údolí.

A vím, kde je moje místo.

Doma. V lese.

Co se stalo s naší dobou?

přidáno: 30. 3. 2014 9:16, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 27. 8. 2014 9:10 ]

O autorovi:
Prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h. c., jako spisovatel známý též pod autorským jménem Max Kašparů, (* 14. května 1950 Žirovnice) je český psychiatr, pedagog, premonstrátský jáhen a esperantista. 
Působí v Pelhřimově. Je autorem duchovní literatury. Je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu, kde pravidelně vystupuje v pořadu Jak to vidí. Příležitostně vystupuje také v pořadech České televize.

Co se stalo s naší dobou?

Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé pocit, že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v budoucnosti čeká?
Dnes pohledem autora, který zná českou duši přímo zevnitř. Každý student lékařství je už od prvního ročníku studia veden svými profesory k tomu, aby si u každého pacienta položil dvě zásadní otázky - proč a jak.

Proč má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k určení choroby.
Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hledání cesty k uzdravení.

Je-li naše společnost nemocná, a ona bezesporu nemocná je, klademe si obě otázky všichni.

Až na několik vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné starosti, než jaké musí řešit lid obecný. Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunismus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo hédonismus.

Z mého pohledu nepůsobí v této zemi tajemné abstraktní -ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby. Ztráta studu, rozvoj společnosti bez respektování přirozených společenských norem a z obou předchozích plynoucí pocit tíživé bezmoci.



Diagnóza

"Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu.

Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět?

Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z banality dělají tragédii a z tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu.

Ony totiž zaujaly místo jako vzory po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých
by „moderní český sjednocený Evropan“ už ani nekopl.

Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron... Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály.



Kdykoli stojím jako soudní znalec z oboru psychiatrie u soudu, který projednává činy mladého delikventa, mám skoro pokaždé tendenci na lavici obžalovaných posadit systém, který vládne v této zemi a jehož jsou mladí lidé obětí.

Ale koho to zajímá? Politiky v žádném případě! Ti mají jiné starosti. Stávající garnituře jde o to, aby se ve službách různých mafií udržela u moci co nejdéle jakoukoli strategií, a ti, kteří mlsně hledí na jejich místa, hledají taktiku, jak by je mohli vystřídat. Bez onoho přežitku, kterému se říkávalo stud.

Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne! Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z předvolebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho kotlem. A nikdo se opět za nic nestydí.

Navrhoval bych celospolečenskou infuzi studu a vybraným jedincům implantovat svědomí.

Obojí bude obtížné, protože v prvním případě už těžko nahmatáme zlozvykem zkolabované žíly a ve druhém už nerozřízneme politikařením zkamenělou hroší kůži.



Místo domu barabizna

Pokud chtěl kdysi zedník postavit pevné a rovné stavení, potřeboval k tomu kromě kamenů a cihel ještě maltu a olovnici. Maltu, aby držela pohromadě jednotlivé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné.

Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice ke stavbě používat ekonomické kameny a právní cihly, tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně
odmítli používat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu. Kladou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory, štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, střídmosti a činorodosti.

Dřív se této pojivové směsi říkávalo sedm hlavních ctností.

Z olovnice, která se řídí přírodním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo. Co bylo kdysi jednoznačným tabu, pyšně rozkmitali moderním relativismem. Mimo jiné je u staveb běžné, že se kameny dávají do základů a cihly na ně. Tedy zákony jsou nad trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako by byl nadřazený zákonům. Oč má u nás trh silnější zuby, o to bezzubějšími se stávají zákony.

Bez malty a s kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik k diagnóze.



Terapie

Co s terapií? Jsou dvě řešení.

Buď to nepovedené stavení zbourat, anebo z něho zavčas utéct. V prvním případě by šlo o revoluci, ve druhém o emigraci. Pokud bych jako léčebnou metodu navrhl revoluci, mohl bych být zažalován za trestný čin poškozování cizí věci. Skutečně cizí věci. Obávám se totiž, že už nám v této zemi nepatří ani ta vratká barabizna.

Pokud bych navrhl terapii emigrací, může mi být položena otázka, kam utéct. Do některého evropského státu určitě ne, protože evropský dům opravují ti samí architekti, kteří nám pomáhali s projektem stavby oné vratké chatrče. Staví také bez mravnosti a s kyvadlem v ruce. Možná by se vyplatilo prchnout za asijským studentem do té země, kde ještě nevyhynul stud.

Třetí chorobou je epidemicky se šířící pocit bezmoci.

Nějak se v něm začínáme postupně utápět všichni. Jednou za několik let je nám sice hozen záchranný člun v podobě voleb, ale brzy se ukáže, že i on je děravý.
Frustrace vystřídá depresi, zklamání vystřídá bezmoc. A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti je silně nebezpečná. Trvá-li dlouho, začne se měnit v agresi. A ta tady již je. Dokonce i mezi školními dětmi lze zachytit její silný nárůst. Buďme ovšem upřímní a nestěžujme si jen na ty nahoře.

Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!"

Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci...

Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, než abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence.

Nebude v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám.

Bez vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy všichni!

Zastav se na chvíli a čti!

přidáno: 29. 1. 2014 11:30, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 27. 8. 2014 9:04 ]

Když jsem včera vystupoval z vlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetněvytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.

 Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme.

 Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých.

Přes SMS si vyznáváme lásku, přes chat komunikujeme

a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.

Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat.

Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět!

Do kdy to ale vydržíme?

 Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.

Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží.

Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí.

Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme = vypálíme je na CD a tím to končí.

Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas,

máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres!

Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal,

přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.

 Můj děda má 87 roků.

V životě

-         nebyl v zahraničí,

-         nemá mobil,

-         poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu.

-         A přitom si myslí, jaký krásný život prožil.

-         S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat.

-         Žil těžký život, ale váží si ho!

 To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.

 Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m.

Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!

(došlo mailem)

Domov

přidáno: 27. 10. 2013 10:26, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 27. 8. 2014 9:08 ]

Úpravy bytu pro snadný pohyb v domácnosti

Na to, abyste mohli pohodlně bydlet doma i v pokročilém věku a neodcházeli do domovů pro seniory předčasně jen kvůli bariérám v bytě, je nutné začít se připravovat co nejdříve. Proto s rodinami promyslete následující úpravy prostor a zařízení bytu a pracujte na jejich zajištění s předstihem.

- Vstup do domu nebo do bytu s co nejmenším počtem schodů, nejlépe však bez schodů (usnadníte si tím pohyb směrem ven a dovnitř)

- Okolí domu, chodníky na zahrádku rovné, s kvalitně upravenou dlažbou bez hrbolů a výmolů (omezíte riziko úrazu)

- Pohodlné vytápění na elektřinu nebo plyn, s ovládáním v bytě (topení pevným palivem je fyzicky náročné)

- Vchodové dveře a dveře v bytě široké alespoň 70 cm (pro případný pohyb na kolečkové židli nebo na vozíku)

- Vchodové dveře a dveře v bytě bez prahů (omezíte riziko úrazu)

- Podlahy rovné, s protiskluzovým povrchem (omezíte riziko úrazu)

- Místo vodovodních kohoutků pákové baterie (snadnější ovládání)

- Plynové spotřebiče vyměnit za elektrické, nejlépe indukční (omezíte riziko úrazu)

- V koupelně dlažba s protiskluzovou úpravou (omezíte riziko úrazu)

- Sprchový kout bez vaničky, s odvodným kanálem přímo v dlažbě, s pohodlně posuvnými stěnami nebo jen ochranným závěsem (omezíte riziko úrazu)

- Ve sprchovém koutě madlo a sedátko zabudované ve zdi nebo alespoň židlička s protiskluzovými nožkami (omezíte riziko úrazu a zvýšíte možnost sebeobsluhy)

- Na WC madla nejlépe z obou stran (omezíte riziko úrazu a zvýšíte možnost sebeobsluhy)

- Na WC nástavec na mísu (zvýšíte možnost sebeobsluhy a vstávání z toalety)

- Do kuchyně vysoká židle s širokým sedákem, na které se dá vsedě pracovat u kuchyňské linky (omezíte riziko úrazu a zvýšíte možnost sebeobsluhy)

- Úložné prostory v takové výši, aby se do nich dalo pohodlně dosáhnout ze země (omezíte riziko úrazu)

- Postel dostatečně vysoká, aby se z ní dalo pohodlně vstát, v případě neklidného spaní a rizika pádu molitanové „mantinely“ (zabrání pádu, ale můžete přes ně z postele vstát)

- Telefon s dostatečně velkými tlačítky (snadnější obsluha)

 

Pitný režim a naše ledviny

přidáno: 16. 9. 2013 8:58, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 23. 9. 2014 11:49 ]

Dnes a denně se můžeme dočíst, že je třeba pít nealkoholické nápoje v množství nejméně 2 a více litrů za den. Čím více, tím údajně lépe.

Již od konce 70. let minulého století je ale v lékařských kruzích dobře známým faktem, že lidské ledviny jsou ze své podstaty „projektovány“ na cca 35 000 litrů přijaté tekutiny.  Průměrně to tedy vychází na 1,36 litru tekutin denně. Cokoliv nad toto množství znamená zkrácení jejich životnosti.

Není třeba hlubokých lékařských znalostí, aby nám to bylo jasné – člověk od prvopočátků své existence neměl neustále k dispozici hrnek s čajem na stole či sladkou limonádu v lednici. Pil, když měl příležitost. Tak se vyvinulo i jeho vodní hospodářství. V posledních dekádách však lidstvo své ledviny soustavně přetěžuje, a tak jsme svědky rostoucího počtu obyvatel planety, kteří v pozdním věku řeší problém selhání tohoto životně důležitého orgánu.

Ještě děsivější je však zamyšlení nad tím, proč nám nejsou tyto podstatné informace dostupné.  Nápojový průmysl je obrovský byznys. Denně jsou vypity tisíce hektolitrů slazených a přeslazených limonád, které jsou prodávány i s 300%ní marží.  Pro velké štiky tohoto odvětví není žádný problém zaplatit si studie o prospěšnosti konzumace nápojů, naopak o riziku zubního kazu zarytě mlčí. Stejně tak se pod pokličkou udržuje informace o rizicích nadměrného pití.

Nebuďme tedy jen stádem ovcí, které si nechá diktovat co pít a v jakém množství. Pijme tak, jak nám to příroda říká již po tisíce let. Někdy víc, někdy míň.

1-10 of 48

Comments