Informace a zajímavosti

Vážení přátelé, 
snažíme se pro vás uveřejňovat zajímavosti a užitečné informace, které by mohly být přínosné pro váš aktivní život ve společnosti i v rodině. Pokud máte takovou informaci nebo zajímavost,  podělte se s námi a s ostatními členy našeho spolku Klub Aktiv. Budeme rádi za každý podnět, který nám zašlete na klubaktiv@gmail.com 

Pozvánka na koncert "Z českých a ruských oper"

přidáno: 10. 9. 2019 23:25, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 10. 9. 2019 23:28 ]

Vážení přátelé,
naše členka spolku Klub Aktiv Irena Lenzová, si vás dovoluje srdečně pozvat na koncert, který se bude konat:


2.10.2019 středa v "Cafe Art", Kněžská 12 od 18:00 hod
8.10.2019 úterý v galerii "Level", Dr Stejskala 8 od 18:00 hod
13.10.2019 neděle "Husův sbor", Palackého náměstí od 17:00 hod

vstupné dobrovolné


Těší se na Vás
Irena Lenzová



Omezení tuků pomohlo lidem být tlustší a nemocnější

přidáno: 5. 9. 2019 6:06, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 5. 9. 2019 6:07 ]



Časopis Sesterna právě oslovil kolegyni z Globopolu, kamarádku, internistku a diabetoložku MUDr. Hanku Krejčí, Ph.D. s bezva výživovými otázkami a ona přidala ještě lepší odpovědi. Text je publikovaný v atuálním čísle Sesterny, a proto aby byl běžněji dostupný jej po domluvě předávám i zde na svém blogu:

Existuje vlastně nějaký celkový pojem „zdravá výživa“, nebo znamená něco jiného pro každého jedince – míněno alespoň relativně zdravého?

HK: V odborných kruzích není tento výraz akceptován, zejména pro nejasnou definici. Každá zkratka bez uvedení kontextu může vést k nezamýšleným interpretacím. Na druhou stranu dobře definované zkratky usnadňují komunikaci a věcnou diskuzi. Pod zdravou výživou si lze jistě představit stravu, která pomáhá daného jedince udržet ve zdraví, uzdravit se z nemoci, těhotným donosit zdravé dítě, dětem růst, dospělým pomaleji stárnout atd. Jak přesně vypadá zdravá strava je již velmi individuální záležitost a i u stejného jedince se může měnit v závislosti na okolnostech či životní etapě. Na druhou stranu, mnozí z nás jsou „univerzální“ a mohou výborně prosperovat na různých typech stravy. Jinými slovy – není jedna jediná zdravá strava prospívající všem bez rozdílu. Marné hledání univerzálně vhodné stravy spíše přispívá k výživovým omylům a dogmatům. Snad jediným spojujícím článkem různých „zdravých“ výživových směrů jsou kvalitní – výživově hodnotné – potraviny. Jestli bude ve stravě více sacharidů, tuků nebo bílkovin, již spadá mezi ty individuálně odlišné charakteristiky. Indikátorem kvalitních potravin je nízký stupeň průmyslového zpracování. Velmi zjednodušeně – čím méně technologií, úprav, náhražek, přidaných látek („éček“), tím lépe. I zde je však třeba rozlišovat, mnohé technologie jsou zcela neškodné a nevedou ke snížení nutriční kvality výchozí suroviny.

Přinejmenším se dá říct, že některé velké „pravdy“, prosazované celá léta, se změnily. Začneme ránem: Co snídaně? Je nutná pro udržení váhy či hubnutí?

HK: Jak u koho, i toto je individuální. Někomu snídaně zcela jistě prospívá a může pro něj platit: „snídej jako král…“. Pokud takový jedinec snídani vynechá, může být během dopoledne bez energie nebo podrážděný a během dne (nebo ještě hůře k večeru) toho spořádá o to více. Zdaleka to ale neplatí pro všechny. Nemalé procento lidí se zcela přirozeně snídani vyhýbá, a pokud se do ní nutí, je jim těžko nebo jsou během dopoledne v útlumu. Minimálně pro část těchto individuálních odlišností máme také fyziologické vysvětlení. U některých jedinců v ranních hodinách déle přetrvává účinek „spánkového“ hormonu melatoninu. Příliš brzké první jídlo dne, zejména ještě před rozedněním, má pak za následek nepříznivou odpověď inzulinu a z dlouhodobého hlediska představuje vyšší riziko diabetu.

Kolik porcí denně má člověk sníst? Dříve se mluvilo o pěti, dokonce šesti, nebo o jezení malých porcí každé dvě až tři hodiny. Člověk prý nesmí mít hlad…

HK: Opět platí – je to individuální. Děti, těhotné ženy, pacienti s onemocněním trávicího systému nebo po operaci – těm všem může prospívat více menších jídel během dne.

Není ale toto neustálé jezení, i když po malých dávkách, tou nejrychlejší cestou, jak definitivně zmást slinivku a produkci inzulínu i dalších hormonů, řídících pocity hladu, sytosti, vyplavování cukrů a ukládání tuků?

HK: I já jsem svým pacientům dlouhá léta vysvětlovala, že musí jíst častěji, protože pokud zůstanou déle nalačno, o to více se jim z následujícího jídla uloží do tukových zásob. Takto jsme se to učili. Opak je pravdou, tato teorie neodpovídá současným poznatkům. Experimentální práce z fyziologie výživy člověka jednoznačně dokládají, že s každým dalším jídlem během dne se nám větší procento přijaté energie ukládá do zásob (neplatí to pouze tehdy, pokud je mezi jídly zařazena zvýšená fyzická aktivita). Je to dáno „nastartováním“ enzymatických systémů, které za toto ukládání zodpovídají. Teprve po delším vylačnění (typicky během noci), se činnost těchto enzymatických systémů opět sníží. Studie také dokládají, že obézní pacienti, kteří jí pouze 2-3x denně, lépe hubnou a obézní diabetici mají lepší kompenzaci cukrovky.

Ale opět, ani toto nemusí platit univerzálně. Pokud je u systému více malých jídel hlídán kalorický příjem, pak může vést také k výborným výsledkům. Zejména u jedinců s neustálou potřebou jíst. Tito lidé uvítají, pokud nemusí „dlouho vydržet“ a za cca 3 hodiny přijde další příležitost se najíst – psychicky jim to dělá dobře a dobré psychické rozpoložení je nezbytnou součástí účinné léčby. Nelze tedy říci, že „vše je naopak“ a že všichni obézní nyní nesmí svačit.

Velké nejasnosti také panují ohledně samotného příjmu tuků. Empirie a studie prokázaly, že jejich restrikce nepomohla snížit počet kardiovaskulárních onemocnění. Jak to tedy je – a jak přistupovat k tukům živočišným?

HK: Strach z tuků, „tukofobie“, je jedním z výživových omylů minulého století. U nás naštěstí neproběhla v tak výrazné podobě jako v místě svého zrodu – v USA. Snaha o snížení příjmu tuků (bez rozlišení jejich kvality) vedla ke zvýšení příjmu sacharidů (opět bez rozlišení jejich kvality) a nepřinesla očekávané výsledky. USA je naopak odstrašujícím příkladem země s epidemií obezity a cukrovky. V rámci objektivity je však třeba konstatovat, že mnohé prokazatelně škodlivé potraviny, jsou bohaté jak na nekvalitní sacharidy, tak i tuky (fast food, sladké a slané pochutiny, masné výrobky nízké kvality).

Tím omylem je míněno omezování až vyřazování přirozených zdrojů tuků, jako jsou vejce, plnotučné mléčné výrobky, máslo, maso či ořechy, ať už to bylo z důvodu obsahu cholesterolu, nasycených tuků nebo v případě ořechů z důvodu vyšší kalorické hodnoty.

Negativní dopady zvýšeného příjmu nekvalitních zdrojů sacharidů (ve formě volných cukrů a škrobů zbavených vlákniny) byly dlouho hrubě podceňovány. Nyní máme řadu dokladů o jejich negativním vlivu na regulaci hormonů střevního traktu, inzulinu i složení střevní mikroflóry a tím i rozvoji civilizačních onemocnění.

Na loňském setkání Evropské kardiologické společnosti byly prezentovány poznatky, že mononenasycené tuky jsou prospěšné a nasycené tuky mají neutrální efekt.

HK: V pozadí těchto výživových posunů je zejména rozsáhlá mezinárodní studie PURE, ale i řada dílčích menších studií, které buď nepotvrdily původní paradigma, nebo rovnou vyvrátily. Nutno ale konstatovat, že opět i zde nic neplatí univerzálně. Některé studie o vlivu nasycených tuků vychází rozporuplně, zřejmě v závislosti na skladbě sledované populace. U některých jedinců má výše příjmu nasycených tuků prokazatelný vliv na hladinu cholesterolu, u řady dalších však významný vliv nemá. Je pak k velké diskuzi, zda je opodstatněné všem paušálně doporučovat jejich snížený příjem. Nasycené tuky totiž nekonzumujeme samotné, ale jako součást potravin, které mohou obsahovat další hodnotné složky stravy. Doporučení snížit příjem nasycených tuků pak vede ke strachu z másla, sádla, masa, vajec, tučných sýrů a mléčných výrobků. Tím je strava ochuzována o hodnotné bílkoviny, nenasycené tuky, vitamíny i minerální látky. Rozumným a opodstatněným doporučením stran snížení nekvalitních zdrojů tuků je vyhnout se velkým náložím nasycených tuků v podobě plně ztužených rostlinných tuků a tropických olejů, transnenasycených mastných kyselin, které jsou součástí částečně ztužených tuků, přepalovaných tuků (smažená jídla, fast food), slaným a sladkým pochutinám (chipsy, zákusky, oplatky, jemné pečivo atd.) a nekvalitním uzeninám. Jak vidno, řada těchto potravin není pouze zdrojem nekvalitních tuků, ale také cukrů a dalších sacharidů s vysokým glykemickým indexem, soli a přidaných látek – jejich negativní vliv proto nelze přisuzovat pouze tukům.

Jaký je současný pohled na problematiku sacharidů? Jak do toho zapadá příjem ovoce (sacharóza/fruktóza, glukózo-fruktózový sirup)?

HK: Opět záleží na jejich kvalitě. Přirozené zdroje sacharidů, jako je zelenina, nezpracované ovoce, luštěniny, celá zrna, obsahují vlákninu a celou řadu dalších nutričně hodnotných látek. Naproti tomu volné cukry a zpracované zdroje sacharidů zbavené vlákniny (výrobky z bílé mouky, bílé rýže atd.) mají vysoký glykemický index s řadou negativních dopadů.

Sacharóza a glukózo-fruktózový sirup jsou pouze různé formy cukrů přidávaných do potravin a nápojů, s podobným negativním dopadem. Fruktóza obsažená v nezpracovaném ovoci není spojena s negativními vlivy, ale fruktóza používaná ve větším množství jako sladidlo již ano – mimo jiné přispívá ke ztukovatění jater. Příznivý vliv nezpracovaného ovoce však neplatí pro ovocné džusy – větší nálož ovocných cukrů spolu s chybějící vlákninou má podobné negativní účinky jako přidané cukry.

Často se hovoří o cukru jako o „čirém zlu“ – má toto tvrzení oporu ve vědeckých faktech?

HK: Určitě ne. Cukr není jed, pouze určitá vyšší míra jeho konzumace neprospívá zdraví. Každý z nás má však danou jinou míru tolerance cukru. Diabetikovi neprospívá cukr ani v malém množství (s výjimkou stavů hypoglykémie), zatímco někteří zdraví jedinci snáší cukr bez problémů i ve větším množství. Je to trochu podobné jako s kouřením. Někteří těžcí kuřáci mají přirozenou obranu a nezemřou na následky kouření. Přesto však nelze tvrdit, že je kouření neškodné. Stejně tak zvýšená konzumace cukru může mít (a často má) negativní dopad.

Cukr nepatří mezi esenciální živiny (na rozdíl od některých typů bílkovin a tuků), ale za určitých okolností jej lze považovat za nezbytný nebo přinejmenším prospěšný. Například mléčný cukr v mateřském mléku tvoří významný zdroj energie kojence, svaly vrcholového sportovce při sprintu čerpají energii ze zásobního cukru glykogenu a infúze s cukrem glukózou na jednotkách intenzivní péče zachraňuje životy kriticky nemocných pacientů nebo diabetiků při hypoglykémii. Glukóza je také jediným zdrojem energie některých typů buněk našeho těla. Jejím zdrojem však nutně nemusí být glukóza ve stravě (jak se někdy mylně uvádí), tělo si glukózu neustále vyrábí také samo.

Opravdu platí, že čím víc zeleniny sníme, tím lépe? Podle observační studie PURE stačí tři až čtyři porce denně (po 100 g), vyšší konzumace už další benefity nepřináší.

HK: Zelenina je velmi prospěšnou, ale nikoliv esenciální (nezbytnou) složkou stravy. O tom by mohli vyprávět např. tradičně se stravující Inuiti (na severním pólu zelenina neroste). V naší obvyklé stravě však zelenina pravděpodobně vyvažuje některé jiné nepříznivé složky stravy, proto je její dostatečná konzumace žádoucí. 300 až 400 g denně v podstatě znamená mít zeleninu jako součást každého jídla. To je množství spíše nad rámec toho, co většina populace konzumuje. Budeme rádi, když se tomuto množství alespoň přiblíží.

Další velkou mantrou posledních let byl pitný režim. Dnes se stále častěji ozývají názory, že jde o zbytečnost a pít stačí mnohem méně, než doporučované dva, tři, někdy dokonce i čtyři litry.

HK: Nadměrné pití je také nežádoucí – tzv. otrava vodou. Potřeba tekutin je opět individuální a i u daného jedince závisí na řadě okolností – např. se výrazně zvyšuje při horečce, při sportu, v horkém počasí. Za určitých okolností bude 1,5 litru stačit a za jiných okolností to mohou být 3-4 litry i více. V rámci pitného režimu je vhodné mít zažité určité návyky – např. začít den pořádným hrnkem či sklenicí tekutiny, což platí i pro ty, kteří nesnídají. Řídit se pouze přirozenou potřebou pít nebo pocitem žízně sice může u zdravých jedinců stačit k dostatečnému příjmu, ale určitě ne v nemoci nebo ve starším věku, kdy je třeba dostatečný příjem tekutin „hlídat“.

Ruce rodičů

přidáno: 2. 9. 2019 21:50, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 2. 9. 2019 21:50 ]

Mladý muž se šel ucházet o důležitou pozici ve velké firmě. Prošel první pohovor a měl se setkat s ředitelem na poslední pohovor. Ředitel viděl jeho životopis, bylo to vynikající uchazeč o práci, přesto se zeptal:

"Dostal jste stipendium na školu?" chlapec odpověděl: NE. “Byl to váš otec, kdo zaplatil za vaše studie?”: ANO, odpověděl. “Kde pracuje Váš otec?” Můj otec je kovář.”
Ředitel požádal mladého muže, aby mu ukázal ruce. Ten mladý muž ukázal pár rukou, které byly hebké a dokonalé.
“Už jste někdy pomáhal rodičům v jejich práci?” “Nikdy, moji rodiče vždycky chtěli, abych studoval a četl další knihy. Kromě toho, otec takovou práci zvládne lépe než já.”

Ředitel řekl: "Mám prosbu! Až dnes půjdete domů, jděte a umyjte ruce Vašeho otce a přijďte za mnou zítra ráno.”

Ten mladý muž cítil, že jeho šance dostat práci byla vysoká. Když se vrátil do domu, zeptal se svého otce, jestli by mu dovolil umýt mu ruce. Jeho otec se cítil divně i šťastně, ale měl smíšené pocity. Přesto ukázal své ruce svému synovi. Ten mladý muž mu umyl ruce, kousek po kousku. Bylo to poprvé, kdy si pořádně všiml, že ruce jeho otce byly vrásčité a měly tolik jizev. a stop po manuální práci. Některé mozoly byly tak bolestivé, že mu kůže na nich praskala a loupala se, když se jich dotkl.

To bylo poprvé, kdy mladý muž poznal, co znamená pro tento pár rukou pracovat každý den, tak aby byl schopen zaplatit za jeho studie. Modřiny a jizvy na rukou byly cena, kterou jeho otec zaplatil za jeho vzdělání, jeho školní aktivity a jeho budoucnost.

Po očištění rukou svého otce, mladý muž stál v tichu a po té pomohl uklidit dílnu. Tu noc, otec a syn mluvili dlouhou dobu.

Druhý den ráno šel mladý muž do kanceláře ředitele.
Ředitel si všiml slz v očích mladého muže, když se ho zeptal:

“Můžete mi říct, co jste udělal a co jste se včera naučil u Vás doma?”
Chlapec odpověděl: "Umyl jsem otci ruce a když jsem skončil, zůstal jsem a uklízel jeho dílnu.”

"Teď už vím, jaké to je ocenit a poznat, že bez mých rodičů, bych nebyl tím, kým jsem dnes. Tím, že jsem pomohl otci, si uvědomuji, jak těžké je dělat něco sám. Naučil jste mne ocenit důležitost a hodnotu v pomoci mé rodině."

Ředitel řekl: "To je to, co hledám u mých zaměstnanců. Chci najmout někoho, kdo dokáže ocenit pomoc ostatních,. Člověka, který zná těžkosti, kterými si ostatní prochází, aby dostáli svým úkolům. Člověka, který si uvědomuje, že peníze nejsou jeho jediným cílem v životě ".

“Jste přijat!”

Dítě, které rozmazlujeme, chráníme a má vše, co chce, si rozvíjí mentalitu "Mám právo" a vždy preferuje jen samo sebe, ignoruje úsilí rodičů, rodiny a přátel. Pokud jsme tento typ ochranného rodiče, tak opravdu ukazujeme lásku? Nebo pomáháme zničit Vaše děti?

Můžete dát svému dítěti vlastní pokoj ve velkém domě, dobré jídlo, počítač, tablet, mobilní telefon a velkou televizi, ale když budete mýt podlahu nebo malovat zeď, děti to musí zažít také.

Po jídle, ať umyje nádobí se svými bratry a sestrami, ať si složí prádlo nebo vaří s Vámi, vytrhá plevel nebo seká trávník. Neděláte to proto, že jste chudý a nemůžete si dovolit pomoc. Děláte to proto, že je milujete a chcete, aby pochopily určité věci o životě.

Děti se musí naučit ocenit množství úsilí, které je třeba udělat, aby bylo vše jak má být. Musí zažít potíže v životě, které lidé musí překonat, aby byli úspěšní a musí se dozvědět, že přes jeden neúspěch jsou schopni uspět.

Děti se musí také naučit, jak pracovat a hrát si s ostatními a že nebudou vždy vyhrávat, ale vždy mohou pracovat tvrději, aby dosáhly svých cílů. Pokud udělají, co je v jejich silách, tak mohou být hrdí na své veškeré úsilí.

Vědomí vesmíru

přidáno: 31. 8. 2019 8:08, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 31. 8. 2019 8:13 ]


Žádní šarlatáni, ale brilantní mozky zkoumají otázku "panpsychismu". Představy, že vědomí je všude.

To, že všechny věci v přírodě mají svou duši, si mysleli nejen někteří antičtí filosofové jako třeba Herakleitos, ale především ti renesanční jako Bernardino Telesio nebo Tommaso Campanella. Materialismus tomu učinil přítrž, ovšem v posledních letech se náš pohled, a to i ten vědecký, jaksi mění.

Možná, že to potěší příznivce esoteriky a neohromí konzumenty žánru sci-fi, ale v posledních letech se stále častěji objevují vědecké či vědecko-filosofické teorie, že i takový vesmír má svoji duši. Tento tzv. panpsychismus má své zastánce i odpůrce.

Pojem simulační argument vychází z předpokladu, že celý náš vesmír může být simulací v obrovském počítači

Pojďme se ale nejdříve podívat, co k takové myšlence vede. Naše technika nám nyní umožňuje prožívat virtuální realitu. Daleko dřív tu však byla otázka, zda i realita není jen falešná, zda není okolní svět jen naším snem. Oxfordský filozof Niklas Boström uvedl do vědeckého světa pojem simulační argument.


Simulační argument vychází z předpokladu, že celý náš vesmír může být simulací v obrovském počítači. Proč? Jestliže nás toto napadne, tak to také může ve skutečnosti být. V simulovaném vesmíru lze přece postavit obří počítač, na němž spustíme simulaci vesmíru, v němž – podobně jako v řadě vzájemně se odrážejících zrcadel – bude opět obří počítač, který simuluje vesmír. Na jeden reálný pak připadá nekonečná řada těch simulovaných a my nemusíme vědět, v kterém vlastně jsme. Vesmír i jeho pozorovatelé jsou pak produktem počítačové simulace, kterou „kdosi“ (či snad „cosi“?) spustil. Dobrá, ale to přece ještě neznamená, že vesmír má vědomí? Nebo je to jen jeden z možných předpokladů, který k tomu vede?

VĚDOMÍ NENÍ OMEZENO?

Jeden z nejváženějších světových vědců, britský teoretický fyzik Sir Roger Penrose se ve své knize z roku 1997 Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl prezentoval myšlenkou, že lidská mysl je jev na rozhraní mezi kvantovou fyzikou a fyzikou makrosvěta. Vyjádřil přesvědčení, že vědomí vyplývá z vlastností kvantového provázání, při kterém jsou ve vzájemném vztahu jednotlivé podsystémy jim nadřazenému systému většího.


Vakuum není tak úplně prázdné, ale obsahuje virtuální „částice“, které sice existují jen zlomek času, ale existují.
V roce 2006 německý Astrofyzik Bernard Haisch poustoupil ještě dál tvrzením, že vědomí se tvoří v kvantovém vakuu. Jak to, ve vakuu přece nic není? Nebo ano? V kvantovém vakuu, tedy v úplně prázdném prostoru, se dá pozorovat takzvaný Casimirův efekt. Umístíme-li do takového vakua pár elektricky nenabitých desek, budou se k sobě přibližovat. Vysvětlení spočívá v tom, že vakuum není tak úplně prázdné, ale obsahuje virtuální „částice“, které sice existují jen zlomek času, ale existují.

Je tohle dílo neživé přírody nebo nějaké universální inteligence? Galaxie Andromedy

Další cihličkou ke stavbě teorie panpsychismu přispěl americký neuropatolog Christof Koch. Tvrdí, že převládající teorie o vědomí říká, že souvisí se složitostí systému, a takový by mohl mít schopnost řídit se vlastním stavem a jistým způsobem ovlivňovat svůj vývoj. Takzvaná integrovaná informační teorie tedy připouští, že vědomí není vlastní jen biologickým organismům, ale je přítomné všude a v důsledku toho ho přisuzuje i čistě fyzikálním systémům.

O MYŠÍCH A HVĚZDÁCH

Je zajímavé, že některé chladnější hvězdy vysílají svou energii jedním směrem. Zatím si to vědci nedovedou v rámci stávající astrofyziky vysvětlit. Americký fyzik Gregory Matloff však navrhuje provést již v tomto roce experiment, při němž by byla využita vesmírná astrometrická observatoř Evropské vesmírné agentury Gaia, která má za úkol sestavit třírozměrnou mapu nejbližšího okolí v naší Galaxii. Její mapy by pak mimo jiné mohly pomoci analyzovat anomálie v chování hvězd, o nich Matloff soudí, že by mohly díky jakési duši světa (termín anima mundi používal již Giordano Bruno) kontrolovat svou trajektorii.

Neuropatolog Christof Koch chce zase zkusit něco jiného, a to propojit mozky myší, aby zjistil, zda se dokážou propojit do jednoho spojitého informačního systému. Jestliže budeme chtít předchozí úvahy shrnout, pak panpsychizmus říká, že vědomí se nachází všude ve fyzickém světě. Když však budeme předpokládat, že vesmír působí prostřednictvím základní schopnosti rozpoznat a reagovat na hodnotové úvahy, dopouštíme se ovšem přílišného zjednodušení a vlastně své znalosti o něm nijak nerozšiřujeme. Toto jakési „pravědomí“ totiž musí být tak jako tak omezeno zákony fyziky. Jinak o něm – z hlediska dnešní vědy – nelze nic říct. Ale bůhví (či vesmír ví), co bude lidské poznání schopné obsáhnout zítra či za sto let.

Recept na dlouhověkost? Můžete ho hladit a občas přede

přidáno: 31. 8. 2019 7:41, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 31. 8. 2019 7:43 ]

Majitelé koček jsou podle statistik 5x zdravější než lidé, kteří tyto domácí mazlíčky nevlastní. Navíc u nich bylo zjištěno o 30 % nižší riziko infarktu. V čem tedy spočívá léčivá síla těchto elegantních chlupáčů?

Lékaři vysledovali, že lidé, kteří prožili velkou ztrátu, se v přítomnosti koček cítí lépe. Tito tvorové také pomáhají lépe snášet deprese a další choroby, jako je například Alzheimerova nemoc, posttraumatické stavy apod. Kočky na rozdíl od psů nevyžadují téměř žádnou pozornost a navíc nás mazlení s nimi uklidňuje. Jedna desetiletá studie dokonce prokázala, že majitelé těchto šelem mají o 30 % nižší pravděpodobnost infarktu. Výzkumy také dokazují, že vlastníci těchto zvířat, zejména senioři, mají nižší krevní tlak a dožívají se vyššího věku.

Podle odborníků na bioenergetiku dokáže kočka vycítit, jakým zdravotním neduhem trpíte, a poté se jej snaží vstřebat. Pokud si vám často lehá na hlavu, možná máte problémy se zvýšeným tlakem nebo trpíte migrénami. Uvelebí-li se na vašem levém rameni či lopatce, může to značit problémy se srdcem. A pokud si hoví na vašich zádech, cítí problémy s ledvinami. Stulí-li se do klubíčka u vašich nohou potom nízký tlak nebo časté prochladnutí.
POZITIVNÍ VIBRACE KOČIČÍHO VRNĚNÍ

Víme, že kočičí vrnění zmírňuje stres, ale vědci dokázali, že může mít pozitivní vliv i na naše fyzické zdraví. Fakt, že se u těchto mňoukajících stvoření téměř neprojevují nemoci související s bolestmi kostí či kloubů a jsou také schopna přežít více než jiná zvířata, například pády z výšky, spojují právě se schopností vydávat tyto zvuky. Léčivá schopnost vrnění je podle nich také důvodem, proč předou například i během porodu, či když jsou zraněné.

Samotní majitelé koček často tvrdí, že jejich mazlíček dokáže zmírnit či eliminovat migrénu jen tím, že leží vedle jejich hlavy a vydává tyto uklidňující zvuky.

FELINOTERAPIE

Felinoterapie neboli léčba kočkou je oproti hypoterapii a canisterapii stále ještě poměrně opomíjená, to však neznamená, že nedosahuje úspěchů. Jejím hlavním cílem je rozvoj sebeuvědomění u handicapovaných osob, ale také výchova dětí a mládeže k odpovědnosti. Velmi zajímavých výsledků bylo například dosaženo u dětí s mentálním postižením, které většinou bývají uzavřené, mlčenlivé a problémové. Se zvířecími „léčiteli“ však roztávají a komunikují zcela přirozeně. Také na seniory má felinoterapie pozitivní vliv. Kočky se dále používají jako podpůrná léčba při léčbě závislostí, neuróz, stresu a neklidu.

EMOČNÍ PODPORA


Zapomeňte na pověru, že psi jsou věrní a kočky falešné. Jsou známé případy, kdy kočka našla své páníčky i přesto, že se přestěhovali stovky kilometrů daleko. Řada výzkumů také prokázala, že si tyto malé šelmy pamatují, jak se k nim člověk chová, a lásku vědomě oplácejí. A podle švýcarské studie dokonce mohou v domácnosti plnit po emocionální stránce funkci partnera.
POVĚSTI

Někteří lidé věří, že pokud kočka přijde k něčímu domu, má ve svém životě za úkol jej hlídat jako svůj karmický dluh. Říká se také, že tato stvoření dokážou chránit obydlí svého majitele před negativní energií. Prý jsou schopné vycítit zlé duchy, které pronásledují, poté uvězní ve svém energetickém poli a přesunou mimo dům.

Podle legend působí každá barva kočky jinak. Černé jsou nejlepší na vysávání negativních energií, zrzavé přitahují peníze, bílé léčí, trojbarevné nosí štěstí. Mourovaté jsou zdrojem zábavy a šedomodré nás uklidňují a přináší lásku.


Seniorské hrátky 2019

přidáno: 31. 8. 2019 6:01, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 31. 8. 2019 6:14 ]

Vystoupení nestárnoucí legendy, zpěváka, herce a moderátora Josefa Laufera. Zpěváka Martina France. Dudácká show a další pestrý program. Tak odstartoval již IV. ročník Seniorských hrátek na jihu Čech. Jeho premiéra se odehrála v Kaplici na Českokrumlovsku ve středu 28. srpna.

Hrátky se následně odehrají v dalších šesti jihočeských okresech. Senioři tu, mimo jiné, získají informace o kartě plné slev – Senior Pasu, či Senior Pointech, chybět nebude ani oblíbené měření tlaku nebo cholesterolu a informace o prevenci bezpečí jim předají zástupci české policie. Vyzvednout si mohou také leták, který je svým titulkem „Babičko, dědečku! Pojďme se spolu učit cizí jazyk!“ upozorňuje na možnost vzdělávat se cizímu jazyku společně s vnoučaty. Lekce angličtiny či němčiny pro ně zdarma zajišťuje Jihočeský kraj ve vybraných domech dětí a mládeže.

Zejména poslední aktivita, tedy společné jazykové kurzy pro nejstarší a nejmladší generaci řeší to, na co poukazuje starosta Kaplice Pavel Talíř. „Stejně důležité, jako věnovat pozornost seniorské problematice je snažit se propojit všechny věkové skupiny obyvatel,“ zdůraznil starosta a dodal, že ho těší hostit start Seniorských hrátek právě v jejich novém kulturním domě.

Náměstek hejtmany Pavel Hroch k tomu doplnil důvody, proč Jihočeský kraj tuto akci pořádá už čtvrtým rokem. „Děláme to hlavně proto, abychom našim seniorům ukázali, že jsou stále platnými členy naší společnosti, že si jich vážíme a že nám záleží na tom, aby se jim v kraji dobře žilo,“ sdělil Hroch a pozval všechny dříve narozené Jihočechy na další letošní Seniorské hrátky.

Rozpis akcí v jednotlivých okresech

3. 9. 2019 v Blatné – Komunitní centrum aktivního života Blatná, Nádražní 661


4. 9. 2019 v Prachaticích - Společenský sál Národního domu, Velké náměstí 1

10. 9. 2019 v Písku – Divadlo Fráni Šrámka, Tylova 69

11. 9. 2019 v Táboře – Střelnice Spolkový dům, Žižkova 249

17. 9. 2019 v Jindřichově Hradci – KD Střelnice, Masarykovo náměstí 107/I

24. 9. 2019 v Českých Budějovicích – Kulturní a spolkový dům Slavie, Jirsíkova 243/2

Program startuje vždy od 15:00. Pouze v Českých Budějovicích je start již od 14:30 hodin

Vstupné je zdarma. 
Odhadnete jakou celkovou částku zaplatil Jihočeský kraj  za organizaci akce v  7 jihočeských městech městech v celkové délce 14 hodin?

Vypadávají vám slova? Neděste se, nejde o Alzheimera

přidáno: 31. 8. 2019 5:25, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 31. 8. 2019 5:58 ]

Trénování paměti s Terezkou Polankovou

Však víš, ten, včera jsme se na něj dívali v televizi. Byli jsme tam předloni, no jak tam byla ta hezká pláž, jak se jen jmenovala? Podej mi to, no to, ježišmarjá, no jasně, že hřebík, však to říkám…

Říká se tomu vypadávání slov. Něco chceme říct, víme přesně co, jenže v tom okamžiku si nejsem schopni to správné slovo vybavit. Obvykle je tento jev spojován se stárnutím, ale není to správné.
Když si někdo ve vyšším věku hůře vybavuje výrazy, které chtěl použít, neznamená to, že hloupne, že se jeho myšlení zpomaluje, že to signalizuje zdravotní problémy. Profesorka Lorraine Tylerová, která dlouhodobě zkoumá, co se děje v mozku v souvislosti se stárnutím, tvrdí, že starší lidé naopak mají bohatší slovník, než mladší ročníky. „Čím je mozek starší, tím více se v něm za život nashromáždilo zkušeností a informací. Takže starší lidé mají mnohem více možností a schopností, jak se vyjadřovat. Potíž je v tom, že někdy právě to velké množství způsobuje, že začínají hůře hledat slova, která jim připadají nejsprávnější, nejvýstižnější. Musí proto déle přemýšlet. Ale to nesouvisí se zhoršováním funkcí mozku,“ tvrdí v jedné ze svých prací.
Podobný jev bývá zaznamenán u lidí, kteří se hůře učí cizí jazyky. Velmi často s nimi mají potíž lidé, kteří jsou vzdělaní, chytří, inteligentní. A přesto, když se učí například angličtinu stejnou dobu s lidmi s menším vzděláním a menším rozhledem, ve výsledku se třeba dorozumívají hůř, pomaleji. Je to prý tím, že obtížněji hledají slova, protože chtějí najít ta správná. Komplikují si to. Zatímco méně přemýšlivý, bezstarostnější jedinec klidně použije cizí slovo v nesprávném tvaru, ne úplně to výstižné, ale mluví a domluví se. Nestydí se, nepřemýšlí, nehledá slova, prostě komunikuje, byť třeba s chybami.
„Starší lidé mnohdy cizímu jazyku rozumí lépe než mladí, přestože to navenek vypadá tak, že mluví pomaleji a opatrněji,“ uvedl na toto téma profesor Harald Baayen, který se touto problematikou zabývá.
Občasné vypadávání slov není nic, čeho by se lidé měli děsit. Podle lékařů se tak začíná dít mnohdy už ve věku kolem čtyřicítky. Velmi často se vypadávání slov projevuje tím, že si nevzpomínáme na jména. Přitom právě zapomínání jmen rozhodně nesignalizuje blížící se zdravotní problémy, přestože hodně lidí v takové souvislosti říká: A je to tady, už si nepamatuju jména, pan Alzheimer už klepe na dveře.
„Lidé často říkají, že si třeba nepamatují jména herců, přitom přesně vědí, kde hrají a znají veškeré drby s nimi spojené. Jen to jméno si najednou nevybaví. Jsou z toho překvapení, poleká je to. Jenže jména si většinou nepamatujeme, aniž by se jednalo o chorobu. Nejsou s ničím spojena, pamatují se nejhůř,“ tvrdí psychiatrička Tamara Tošnerová.
Občasná neschopnost přesně se vyjádřit, opravdu nemusí být důvodem k panice. Sice ze všech stran slyšíme o zvyšujících se počtech lidí trpících ve vyšším věku nějakou formou demence, ale je zbytečné se jí děsit, jestliže si v padesáti letech nevzpomeneme, jak se jmenovala paní, se kterou jsme seděli u stolu před rokem na dovolené v Řecku.

„Náš mozek je na tom podobně jako počítač. Čím je starší, tím je zahlcenější daty. Čím déle s ním pracujete a ukládáte do něj spoustu informací, jeho procesy uvnitř zpomalují,“ tvrdí profesor Michael Ramscar, který spolu se svým týmem dlouhodobě učili počítač dalším a dalším novým slovům. A jeho výkon se zpomaloval. Čím více toho znal, tím byl pomalejší.
Tyto pokusy a průzkumy je dobré znát. Jednak proto, že tím zamezíme předčasnému a mnohdy zbytečnému nervování se, že zapomínáme, že se naše vyjadřovací schopnosti zhoršují. Může to tak být, ale nemusí. Je dobré si takových změn v chování a vyjadřování sebe i svých blízkých všímat, ale není nutné panikařit pokaždé, když partnera pošleme pro rohlíky a on přinese chleba.

„Říkala jsem ti, ať koupíš rohlíky.“
„Však jsem koupil pečivo.“
„Já říkala rohlíky. Ty jsi přinesl chleba.“
„Aha. Já zapomněl, že jsi chtěla rohlíky.“
„Měl by sis zajít k doktorovi, vždyť ty zapomínáš pořád něco.“
„K doktorovi? To mám přijít k obvoďačce a říct, že jsem zapomněl na rohlík a koupil chleba? Vždyť se mi vysměje.“
„Ale ne, zajdi k tomu, no však víš, je to bratr Jarmily. Víš, jak jsme s nimi byli na plese. Je psychiatr. No však víš. Jak se jen jmenuje? Nevíš?“


Tak jestliže se někdo stane aktérem podobné debaty, je na místě zaujmout rázný postoj: Ano, zapomínám slova, ale není to proto, že bych hloupnul. Naopak, hledám ta správná, nejlepší, protože jich umím příliš moc. Jsem příliš vzdělán, přeplněn informacemi.

Ať už to tak je nebo ne, každopádně takový postoj všem v okolí aspoň na chvíli vyrazí dech.

Cvičení pro seniory doma – jak na to a co cvičit?

přidáno: 28. 7. 2019 5:26, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 31. 8. 2019 5:27 ]


Pravidelná pohybová aktivita je jednou z nejzdravějších věcí, které můžete pro sebe udělat. Je dokázáno, že i když začnete s pohybem v pozdějším věku, eliminujete tím riziko vzniku osteoporózy, Parkinsonovy či Alzheimerovy choroby a celkově zmírníte příznaky stárnutí.

Pro seniory je cvičení a pohyb nesmírně zdravé

Podle časopisu Senior Health fyzická aktivita a pravidelné cvičení pomáhají předejít nebo oddálit vznik řady onemocnění. Dokonce lidé s artritidou, onemocněním srdce, cukrovkou, vysokým krevním tlakem či poruchami koordinace mohou z pohybové aktivity vytěžit mnoho pozitivního a tím zkvalitnit svůj život. Přičemž se počítá i chůze, práce na zahrádce, procházky se psem či používání schodů místo výtahu.

Člověk nikdy není dost starý na to, aby mohl začít s pravidelným cvičením. S věkem přicházejí problémy vznikající v důsledku opotřebení organismu nebo vedení nesprávného životního stylu. Sport je šance na změnu k lepšímu a plnohodnotnému životu!

Důvody, pro které se žít aktivně v každém věku vyplatí

  • Fyzická aktivita, která se provádí pravidelně, snižuje riziko onemocnění kardiovaskulárního systému, cukrovky, rakoviny, obezity, Alzheimerovy choroby atd.
  • Nečinnost vede ke ztrátě síly provádět dennodenní aktivity, k častým návštěvám lékařů, užívání léků a hospitalizaci.
  • Strach ze zranění a pádů není namístě, protože rozumná míra pohybu zabraňuje řídnutí kostí a snižuje riziko úrazů.
  • Sport je cestou k dobré náladě, vitalitě a nabízí možnost trávit čas plnohodnotně s podobnými lidmi.
  • Člověk je tak starý, jak se cítí. Pohyb přináší možnost cítit a vypadat mladší.
  • Cvičení zrychluje metabolismus a buduje svalovou hmotu. Podílí se na zlepšení rovnováhy, flexibility a koordinace.
  • Sport zlepšuje kvalitu spánku a prospívá mozku.

Co konkrétně radí odborníci? Lidem ve zralém věku se obecně doporučují čtyři hlavní typy pohybových aktivit. Jde o aerobní cvičení, které procvičují kardiovaskulární systém. Sem můžeme zařadit rychlou chůzi, jogging, plavání či cyklistika. Samozřejmě, důležité jsou i posilovací a balanční cviky a cviky zlepšující flexibilitu svalstva.

Jaká cvičení pro seniory stojí za vyzkoušení?

1. Joga

Jóga je vhodná pro lidi všech věkových kategorií, lidí ve zralém věku a seniory nevyjímaje. Pomáhá lépe zvládat stres a bolest, eliminuje únavu, posiluje svalstvo i kosti. To znamená, že blahodárně působí na tělo i psychiku – jejím cílem je dosažení harmonie mezi tělem, duší a myslí.

Při józe je velkou výhodou to, že i lidé ve zralém věku a senioři si mohou vybrat styl, který jim bude sedět. Například pro ženy v klimakteriu je výbornou volbou hormonální jóga. V mnoha městech se speciálně cvičí jóga pro seniory nebo wellness jóga, při které si člověk odpočine a načerpá energii. Podívejte se na další sporty vhodné pro seniory.

2. Pilates

Pilates je původně rehabilitační cvičení, které vzniklo v první polovině 20. století. Jeho tvůrcem je J. H. Pilates, který celý systém Pilates postavil na několika principech. Jde například o centrum těla, dýchání, kontrolu, preciznost, plynulost a další. Jednou z hlavních výhod Pilates je to, že aktivuje svaly hlubokého stabilizačního systému, dále odstraňuje svalovou nerovnováhu, eliminuje bolesti zad a kloubů, zlepšuje kondici a také příznivě ovlivňuje psychické rozpoložení člověka.

TIP: Posilování pro seniory – jak na to?

Kromě toho pilates pomáhá i při osteoporóze. Odborníci z Turecka udělali pokus, do kterého zapojili ženy ve věku 45 – 65 let s osteoporózou. Byly rozděleny do dvou skupin. Jedna cvičila doma strečinkové cviky a druhá se věnovala Pilates. Po roce zhodnotili, že u žen, které cvičili pilates, byly výsledky týkající se stavu osteoporózy významně lepší než u skupiny dám provádějící strečink. Závěr studie tedy zněl následovně – pilates může být bezpečným a úspěšným alternativním prostředkem léčby osteoporózy. Seniorům může pomoci například pilates na strojích nebo lekce, na kterých se využívají různé balanční pomůcky, jako například gymnastický míč.

3. Spirals

Pokud vás nezaujala jóga ani pilates, z kategorie body and mind cvičení stojí za vyzkoušení ještě cvičení nazvané Spirals. Výhodou tohoto cvičení je to, že se cvičí na motivující hudbu a nechybí choreografie. Spirals je vlastně kombinací jógy, Pilates a tance. Pokud toto cvičení srovnáme například s Pilates, je mnohem hravější a dynamičtější.

4. Severská chůze – nordic walking

Chůze s holemi je stále populárnější i mezi staršími, protože spojuje pohyb, přírodu a pobyt na čerstvém vzduchu. Podle propagátorů severské chůze se do pohybu zapojuje až 90% svalů celého těla, tedy posiluje pohybový aparát a zlepšuje vytrvalost aniž nepřiměřeně zatěžovala klouby. Navíc se jedná o aerobní aktivitu v mírné intenzitě, která posiluje srdce, eliminuje vznik infarktu, mrtvice, diabetu i astmatu.

5. Zumba gold

Zumba Gold je jedinečná a speciálně přizpůsobena lidem ve zralém věku a seniorům. Zumba je přece zábava. Platí to i pro Zumbu Gold, zatančit si může každý, nezáleží na věku. Navíc Zumba Gold je sestavena pro potřeby lidí ve starším věku, využívá pomalejší tempo, choreografie obsahují jednoduché prvky, nevhodné pohyby jsou vynechány (jako např. skoky), zaměřuje se i na jemnou motoriku, která se věkem zhoršuje a nakonec je zde možnost najít si nový okruh přátel a známých – vrstevníků.

6. Tai-chi

Systém s původním názvem tchaj-ťi čchüan v sobě nese podobné poslání jako Joga. Základ tvoří životní energie čchi, která volně proudí v lidském těle a pokud je zablokovaná, nastává smrt. Různé narušení proudu této energie vyvolávají různé nemoci.

Cvičení Tai-chi je tvořeno pomalými, plynulými a procítění pohyby, které napomáhají prokrvení celého těla a odstranění zdravotních problémů. V této aktivitě nenajdeme žádné prudké či náročné pohyby, proto je velmi vhodná pro lidi vyššího věku. Pomáhá předcházet poruchám metabolismu, kožního i svalového systému. Odstraňuje nedostatečné prokrvení končetin a orgánů, procvičuje a natahuje i svaly, které člověk při běžných činnostech nevyužívá. Taichi podporuje správnou činnost vnitřních soustav (trávicí, vylučovací, cévní) a podobně jako jóga učí správnému dýchání.

Zapomeňte na výmluvy

Mnozí senioři používají výmluvu, že nemá smysl cvičit, protože tak či onak zestárnou. Cvičení však pomůže Vašemu tělu vypadat a cítit se lépe. Pravidelná aktivita snižuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby a demence. Také vám pomůže bojovat proti vzniku kardiovaskulárních chorob, cukrovky, proti vysokému krevnímu tlaku či rakovině tlustého střeva. Nemalou výhrou je také udržení si normální hmotnosti.

Druhou výmluvou bývá, že na stará kolena bychom měli odpočívat a neměli bychom se namáhat. Sedavý způsob života je však nezdravý nejen pro lidi v produktivním věku, ale i pro seniory. Pokud nebudete vyvíjet žádnou činnost, přestanete mít zájem postarat se sám o všechny věci, které každodenně potřebujete a budete se stále více opírat o pomoc příbuzných či lékařů.

Častou výmluvou seniory je také názor, že při cvičení si mohou ublížit. Při pravidelném cvičení si však naopak budujete sílu, zlepšujete svou rovnováhu, zabraňujete ztrátě kostní hmoty, a tím vlastně snižujete riziko pádu a zranění, i při banální procházce venku. Pokud jste na vozíčku, Vaše vyhlídky na cvičení jsou o dost sníženy, ale ne nereálné. Invalidé často potýkají s obezitou, protože se nehýbou. Existuje však i cvičení pro vozíčkáře, při kterém se využívá vlastní váha. Na vozíčku se můžete každé ráno protahovat, zvýšit Vaši pohyblivost a zvětšit svalstvo. Podporujete tak i zdraví svého srdce.

Jak začít cvičit v seniorském věku?

Před zahájením jakéhokoliv cvičení je třeba konzultovat to se svým lékařem. Ne každé cvičení je totiž vhodné pro každého seniora. S cvičením začněte pomalu a po týdnech přidávejte intenzitu cvičení. Nikdy se nepřepínejte a pokud Vám není dobře, s cvičením přestaňte. Pro seniory jsou vhodné různé druhy cvičení. Kardio cvičení je vhodné pro podporu srdce a rozproudění kyslíku po těle. Je to například chůze, plavání, vodní aerobic, kolo či tanec. Silový trénink Vám pomůže bojovat s hmotností, vytváří svalstvo a zlepšujte kostní hmotu. Silové cvičení se projeví na každodenních činnostech jako zvedání věcí či pohybování se po venku. Jde o cvičení na posilovacích strojích či s činkami s malými hmotnostmi. Pro seniory jsou vhodné i protahovací cvičení, při kterých se zlepšuje odolnost kloubů a svalů a ty jsou méně náchylné na zranění. Při strečinku se zvyšuje Vaše pohyblivost, kterou můžete využít při každodenní činnosti. Výborné jsou také cvičení, které se zaměřují na udržování rovnováhy. Sem patří například jóga či tai chi. Zlepšují držení těla, rovnováhu, snižují riziko pádu.

Několik tipů na cviky pro seniory

Zde pro vás máme několik tipů na cvičení:

1. Cvičení pro seniory pro hezké ruce

Chcete cvik, který vám krásně zpevní bicepsy a zároveň zlepší rovnováhu? Sedněte si na gymnastickém míči, oběma chodidly se pevně opřete o zem. Ruce s půlkilovými činkami nebo malými půllitrovými petlahvemi s vodou ohněte v loktech, dlaněmi vzhůru. S nádechem jejich přitáhněte k ramenům, s výdechem opět vraťte zpět a povolte.

Jelikož sedíte na pružném míči, nezatěžujete kyčelní klouby ani páteř a můžete cvičit déle. Opakujte 8krát. Pokud vás trápí kolísavý tlak, cvičte pod dohledem, abyste nespadli.

2. Proti ochabování svalstva

Ruce, ramena a mezilopatkové svaly účinně posílí theraband neboli gumový expander. Je to v podstatě gumový pás široký 10 cm různé délky, barvy a síly odporu. Je skvělý zejména na rehabilitační cviky, pokud jsou oslabené svaly, šlachy, klouby. Oceníte ho při artróze, osteoporóze, skolióze, hrbení.

Jak na to? Pohodlně se posaďte na postel, židli nebo gymnastický balón. Expander chyťte oběma rukama ve výši prsou a s nádechem paže roztáhněte do boků. S výdechem ho uvolněte a nechte přijít zpět. Opakujte 6- až 8-krát.

3. Kardio

Jako kardio je ve starším věku vhodné stacionární kolo. Stačí 10 minut denně a vaše kolena a klouby vám poděkují. Je to vynikající prevence osteoporózy a trénink pro plíce, cévy a srdíčko.

4. Na bolavé kříže

Bolavé kříže a ztuhlé svaly zad pěkně protáhne strečink trupových svalů na míči. Zůstaňte v sedě, jednu ruku volně položte na nohu, druhou v oblouku vzpažte a s nádechem se pomaličku natáhněte doprava. S výdechem se vraťte zpět a totéž odcvičte druhou rukou doleva. Opakujte 8krát na každou stranu.

Pomozte si kyslíkem

Pokud se dá, cvičte vždy ve vyvětrané místnosti nebo při otevřeném či pootevřeném okně, nejlépe ráno. Rozhýbete tím klouby, rozcvičit svaly, šlachy, rozproudíte lymfu a krev. Tím se stabilizuje krevní tlak, posílí cévní stěny a vaše klouby a páteř se tak nenásilně připraví na celodenní zátěž.

převzato z https://www.rehabilitace.info/zdravotni/cviceni-pro-seniory-doma-jak-na-to-a-co-cvicit/

Svitavy město pro seniory

přidáno: 22. 7. 2019 2:33, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 31. 8. 2019 5:56 ]


Město Svitavy uspělo se svojí žádostí o dotaci ve výši 1 500 000,-Kč v rámci vyhlášené soutěže „Obec přátelská seniorům pro rok 2019“.
Jedná se již o třetí ročník soutěže, ve které obce soutěží v rámci pěti velikostních kategorií podle počtu obyvatel a my jsme se v naší kategorii umístili na skvělém 1. místě, za námi bylo město Kolín a Prachatice.













Prohlášení vedení města Svitavi, co bude realizovat díky získaným finančním prostředkům:
  • zlepšíme prostory pro setkávání seniorů v Klubu seniorů, Městské knihovně a Coworkingovém centru,
  • uspořádáme kurzy tréninku paměti a správného fotografování, zdravého stravování, včetně společného vaření s šéfkuchařem, držitelem Řádu sv. Vavřince a dětí ZŠ,
  • zrealizujeme mezigenerační příměstský tábor,
  • rozšíříme počet vzdělávacích, kulturních, společenských akcí,
  • doplníme knižní fond o knihy pro seniory a pomůcky pro trénink paměti,
  • zvýšíme informovanost seniorů,
  • založíme tři plovoucí ostrovy v rámci regenerace rybníku Rosnička a tím podpoříme mezigenerační spolupráci,
  • uspořádáme poznávací zájezd a tematické workshopy v muzejním ateliéru.
  • zajistíme cyklus akcí Seniorakademie zaměřené na zvýšení znalostí a dovedností v oblasti bezpečnosti.
  • zakoupíme a po proškolení v dané oblasti předáme:
  • reflexní prvky pro bezpečný pohyb v silničním provozu,
  • GPS lokátory,
  • seniortelefony s tísňovým tlačítkem SOS,
  • bezpečnostní řetízky,
  • informativní samolepky proti prodejcům a potenciálním podvodníkům na dveře bytů,
  • hlásiče kouře.

- zajistíme kurz pro tři nové cvičitelky z řad seniorů,

- rozšíříme počet cvičebních hodin,

- rozplaveme seniory,

- uspořádáme olympiádu,

- nainstalujeme nové venkovní cvičební prvky pro seniory a pítka,

- zavedeme venkovní cvičení s fyzioterapeutem,

- zmobilizujeme seniory k zájmu o zdravý životní styl a správné stravování.

Rozhovor s Mgr. Lucií Vidovićovou, Ph.D

přidáno: 30. 6. 2019 20:48, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice

Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D. (*1977) pracuje v Ústavu populačních studií Fakulty sociálních studií MU v Brně jako socioložka a výzkumná pracovnice. Dlouhodobě se věnuje sociologii stárnutí, problematice věkové diskriminace, postojům společnosti vůči stárnutí a otázkám aktivního stárnutí.
Jaké je, z vašeho pohledu, postavení žen 50+ ve společnosti?

Ženy 50+ jsou velmi rozmanitá množina různých věků, typů vzdělání, zaměstnání, (pra)rodičovských (ne)povinností, zájmů a individuálních osudů. A podle těchto různých os se liší i jejich postavení ve společnosti. Vždyť i jen z pohledu věku je od padesátky k současné naději na dožití téměř dalších 30 let v průměru, což je podobný rozdíl, jako mezi novorozencem a některými celebritami v nejlepším bodě jejich kariéry. Společnost všechny tyto nuance vnímá. Můj oblíbený výrok filozofky Simone de Beauvoir: „vždy byl rozdíl mezi otrokem a patricijem, a dělníkem s mizernou penzí a Onassisem“, samozřejmě platí i pro ženy. V seznamu deseti nejmocnějších žen pro rok 2013 sestaveném prestižním časopisem Fortune je jich v kategorii 50+ osm. Tyto ředitelky velkých nadnárodních korporací jako je Pepsi nebo IBM mají ve společnosti pravděpodobně jiné postavení, než unavená pokladní v supermarketu nebo pečovatelka v domově důchodců.
Pojďme se vrátit o 100 let zpět. V čem si myslíte, že to tehdy ženy po padesátce měly lehčí/těžší oproti současnosti?


Pohled do historie tyto předchozí úvahy potvrzuje, a taky je více komplikuje. Obecně se má za to, že v dřívějších dobách existovalo něco jako zlatý věk pro seniory. Ale není to tak úplně pravda. Mezi první plus dnešní doby patří už i jen to, že dnes jste v padesáti zhruba ve dvou třetinách života, kdežto před 100 lety jste byli na jeho konci. V antické literatuře vystupují starší ženy především jako čarodějnice, idealizované výminky a starobince byly jen chabým odvarem dnešní sociální práce, důchodové zabezpečení neexistovalo. A i v jeho začátku bylo určeno pouze pro muže. Jinými slovy, pokud žena v minulosti neměla hodné děti a zdravá záda, nebylo stáří příliš radostným obdobím. Oproti tomu řada dnešních seniorů a seniorek hodnotí jako nejlepší životní období právě to, které v pozdějším věku prožívá. A pak jsou tu i ty praktické aspekty. Ještě maminky našich babiček praly u potoka na valše a sušily cejchy na slunci, dnešní padesátnice tyto věci řeší stisknutím tlačítka. Jestli tím získaly i větší kvalitu života je ale samozřejmě úplně jiná otázka.
Máte představu o sobě ve věku 50+? Existuje žena, která by vás inspirovala?

Vzhledem k mému profesionálnímu zájmu se z pohledu věku pozoruji neustále. Někdy to tak počítám, že jsem v polovině, která navíc možná uběhne o něco rychleji, než ta první. Proto se snažím využít každý den maximálně a dělat věci naplno. Práci, rodinu, ale i odpočinek. A pak beru roky, tak jak jdou, a jsem za každý z nich Bohu vděčná. A plánuji to tak dělat i v těch 50+. Je spousta žen, které mne inspirují, nebo které obdivuji pro to, jak „nosí“ svůj věk. Rozhodně k nim patří moje „hyperaktivní“ matka. Závidím jí její sílu a připravenost „na vše“, stejně jako její moudrost, kterou projevuje jako toleranci a bezpodmínečnou lásku. Líbí se mi také ženy, které přirozeně a s elegancí nosí své šedé vlasy a vrásky. Jako třeba bývalá premiérka Chorvatska Jadranka Kosor nebo architektka Eva Jiřičná. Dokazují, že atributy stáří nemusí vylučovat krásu. Ale do tohoto výčtu by patřila i moje osmdesátiletá, artrózou zkroucená sousedka. Ta ani přes své postižení a těžký život není zahořklá, vidí problémy lidí kolem sebe jako větší než ty svoje, což se třeba projevuje i tím, že chodí dobrovolničit do domova pro seniory, kde pomáhá například u večeře s jídlem u klientů, kterým se pro nedostatek času sestry nestihnou věnovat.
Vnímáte nějaký postoj, vlastnost, kterou by ženy mohly změnit, zlepšit…?

Asi sebeúctu. Ono to není jednoduché, protože nežijeme na opuštěných ostrovech a někdy nám okolí dává dost zabrat, ale žena by si měla vážit svojí ženskosti, tu chránit a pěstovat, protože tím posiluje svoji jedinečnost, nezaměnitelnost a nepostradatelnost. Tváří v tvář dnešním opovrhujícím postojům vůči stáří je to pro ženy možná ještě obtížnější, protože se po ženách pořád něco chce (zapojení na pracovní trh, anti-ageing tváře bez vrásek, skákání s padákem), ale nedává se jim prostor k tomu, aby realizovaly to, co opravdu chtějí ony samy v hloubi duše. Není příliš pochopení a podpory pro to, aby mohly žít v souladu se svými přáními a preferencemi, ale i fází životní dráhy. Vidím to i v našich výzkumech, když se třeba kolegyně nepokrytě posmívají vysoce postavené, úspěšné ženě, že chce být taky babička, alespoň na „půl úvazku“. Pokud ale budeme u žen posilovat jejich sebeúctu, naučí se pak i před těmi všudypřítomnými tlaky lépe obhájit „sama sebe“.
Chcete ještě sdělit něco na závěr našim čtenářkám?

Snad aby se inspirovaly tou mojí sousedkou. Právě pro ten její postoj, že stáří patří k životu stejně jako jiné jeho fáze, že je potřeba jej jako takové obejmout a tak nějak se s ním snažit vycházet „po dobrém“.

Převzato z bulletinu Ženy 50+ (1/2014)

1-10 of 53