Do vlastních řad

Níže uvádíme tvorbu našich členů a přátel. 
Ať se jedná o prvotiny nebo pozoruhodná díla , jsou tvořena pro radost a Vaše pobavení. 

Miláčci - Daniela Beránková


Mezigenerační spolupráce

přidáno: 24. 9. 2012 23:55, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 24. 9. 2012 23:57 ]

Mezigenerační spolupráce

Miláčci

přidáno: 9. 4. 2012 7:47, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 9. 4. 2012 7:51 ]

Daniela Beránková

Miláčci, mazlíčci proto, že mi nahrazují vnoučátka, na která zatím stále jen čekám.

Kocouři nemají žádný ušlechtilý původ. První, Adísek, má od hlavy přes hřbet a ocas tři pruhy, proto dostal jméno Adidas. Je pravý, český, venkovský kocour. Projevuje se jako šelma nejen tím, že je pruhovaný mourek, připomínající malého tygříka, ale i chováním připomíná litou šelmu. Ukořistí-li kousek syrového masa, uteče s ním do bezpečí, po celou dobu vrčí, kulí oči, je přikrčený k zemi a hltavě požírá sousto.

Při pohlazení Adíska, srst připomíná hladké hedvábí, oči ostříží, veliké, zelené, kulaté jako knoflíky. Přešlapující statné tlapky provádějí na mojich zádech relaxační masáž. Drábky, jehličky akupunktury, jemně zabodává do kůže. Vrní, přede v pravidelných intervalech, jak perfektně nastavený, hodinový strojek. Po marném boji s časem, dojde k zastavení drkotání soukolí v jeho hrdle a on upadá do hlubokého spánku. Těžký válec těla, dekorovaný střídavě světlými a tmavými pruhy, se natáhne jako struna. Nenechá se nikým rušit. Je to slast pro něho i pro mě.



Druhý kocour je dlouhosrstý, asi kříženec perské kočky a je opakem toho prvního. Dostal jméno Bubák, protože má černý čumáček, jinak je celý šedivý. Je jemný jako jeho srst, rád se mazlí, ale k cizím lidem je velmi plachý. Bubáček je jak koule nadýchané, cukrové vaty z pouti. Sedá na sloupek plotu, pózuje jak manekýn. Ostrým zrakem mapuje terén vedlejší zahrady. Uši natáčí jako radary. Žádný obtížný hlodavec nemá šanci na dlouhodobý pobyt na jeho teritoriu. Z úlovků udělá na terase výřad a pyšně vykračuje okolo. Pochvala ho nemine, dostane kousek masa. Když se k ránu vrací z noci, ozářené reflektorem měsíce, usedá unaven na parapet okna, ťuká do něho pacičkou a žadoní, aby byl vpuštěn tam, kde ho čeká pelíšek a dobré papáníčko.

Dvojici kocouřích loupežníků doplňuje pejsek, čínský chocholatý- labutěnka. Podle názvu plemena, by každý předpokládal, že se jedná o mazlíčka. Opak je pravdou. Je malý s ďáblem v těle, oči jako jiskry, nic neprovartuje. Je ve věku adolescenta, tak se také chová. Je učenlivý, ale paličatý. Stokrát si říkám, nedá se nic dělat, některý z povelů ho asi nenaučím. Za dva, tři dny vykoná povel napoprvé, bez problémů.

K těmto třem radůstkám patří ještě jedna. Protože by se na zahradu nevešla, musí bydlet v krásné přírodě, předhůří Šumavy. Mám to tam ráda. Kousíček země, malý jako dlaň, je ke mně laskavý, pohladí po duši, kterou mi zahalil stín odchodu, mého milovaného.

Uchvátí mě pohled na hradbu lesů, které rámují louky zalité jarní, šťavnatou zelení. Jsem naplněna štěstím, když vidím, jak se valí rezavá řeka koňských těl, kopyty razítkující zem. Proletí okolo mě, jako šípy. Jeden z nich mě zasáhl, vryl do srdce rýhu přátelství, něhy a snaží se vyléčit mi smutek. Je to miláček v nejlepších letech. Jmenuje se Nortman.

Všichni čtyři, jsou moje potěšení. Když k tomu přidám zahradu, je to celek, který mě naplňuje, nabíjí a nedovolí lenošit.

KOČKA - jak jsem poznala vlastnosti mých kocourů, je pro mě symbolem nespoutanosti, něhy, panovačnosti, domova, hrdosti, ostražitosti.

PES – prošlo mým životem mnoho psů, proto tvrdím, že pes je symbolem přátelství. Jednoznačně. Je to parťák pro chvíle klidu i nepohody.

KŮŇ – symbol volnosti, síly, mohutnosti, symbol větru. To jsem vypozorovala na svém koni.

Humorně o seniorech

přidáno: 9. 4. 2012 7:45, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 12. 4. 2014 2:30 ]



Starší dáma se rozhodla připravit svoji poslední vůli a sdělila svému duchovnímu svá dvě poslední přání. Jednak si přála být zpopelněna a za druhé si přála být rozptýlena v obchodním domě Tesco. "V Tescu", užasl duchovní, "proč v Tescu?" "Budu mít jistotu, že za mnou děti přijdou aspoň jednou za tejden".

 

Chviličku před započetím smutečního obřadu se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se: "Kolik bylo vašemu manželovi?"
"Devadesát vosum", odpoví vdova, "byl o dva roky starší než já."
"Takže vám je tedy devadesát šest", podotkne obřadník.
Dáma odpoví: "To už skoro nemá cenu chodit domů, co?

 

Reportér hovoří se stočtyřletou dámou:
"A co je podle vás nejlepší na tom dožít se věku 104 let?"
"Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevníků."


Píše se rok 1986. Dva chlapci jdou po Václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený dědek a ptá se:
"Chlapci, už skončila válka?"
Chlapci si z něho vystřelí:
"Ne, ješte ne."
Dědek si smutně povzdychne:
"Do háje s tím Napoleonem!" a zaleze zpět.

 

Mladý stopař zastaví auto a ptá se: "Dědo, nevíte kudy se jede na Hradec???"
Děda: "A podle čeho soudíte že jsem děda?"
Stopař: "Jen tak sem si tipnul!" 
Děda: "Tak si tipni kudy se jede na Hradec!!!"

 

Nastoupí stařenka do autobusu a ptá se řidiče: 
"Nechcete oříšky? Ale ano, děkuji."
Druhý den to samé a šofér říká: 
"Dejte si i vy!"
"Chlapče, já už nemůžu, já už nemám zuby!"
Třetí den znovu: 
"Synku, nechceš oříšky?"
Šoférovi je to divné a tak se zeptá: 
"Babi, a odkud máte ty oříšky?"
"Z Toffifee...

 

Dědeček končí léčení v lázních kontrolou u lékaře. Když odchází, ptá se ve dveřích:
"Pane doktore a můžu ještě milovat?"
"Ale ano, dědečku, ale už jenom svou vlast!"

 "Nechcete si sednout, dědečku?" "Ne, děkuji chlapče, já jedu jen jednu stanici." "Jen si sedněte, dědečku, nejste totiž v autobuse, ale v parku."

Vnouček se ptá babičky jedoucí na kole: "Babi, kam jedeš?" "Na hřbitov, chlapče." "A kdo doveze zpátky kolo?"

Přijde 98 letý děda k doktorovi na vyšetření. Doktor mu měří tlak a dělá další podobné úkony. Po vyšetření se děda ptá lékaře: "Pane doktore, kde bych mohl dostat AIDS?" Lékař celý zhrozený se ptá dědka: "Proboha a na co by vám to bylo?" Děda nelenil a pohotově odpověděl: "No, já jsem slyšel, že lidé s AIDSem žijou ještě 10 - 15 roků..."

Starý, leč dobře vypadající pán povídá svému vnukovi:"Jen se na mě podívej! Nekouřím, nepiju, neběhám za ženskými a zítra budu slavit osmdesátku!" "Jo? A jak?"

Důchodce si stěžuje: "Mám stále větší potíže s pitím piva." "Copak, zdraví?" "Kdepak, peníze!"

"Pepíku, co jsi koupil babičce pod stromeček?" "Fotbalový míč." "Fotbalový míč? Vždyť babička nehraje fotbal." "Právě proto. Ona mi koupila knížky."

Jednou takhle přijelo před babiččin dům policejní auto a z něho vysedl policista a dědeček. Policista vysvětluje babičce, že starý pán se ztratil v parku. Babička povídá dědovi: "Prosím tě, jak ses mohl ztratit? Chodíš tam přece už třicet let!" Dědeček se naklonil k babičce tak, aby policista nic neslyšel, a povídá: "No, já se vlastně neztratil, jen jsem byl unavenej a nechtělo se mi domů pěšky."

V Rusku se ptá zahraniční novinář stařečka: "Dědo, co budete dělat, až v Rusku nastane blahobyt?" "Přežili jsme vojnu, přežili jsme bídu, přežijeme i blahobyt!"

"Pane doktore, můžu si i v důchodu užívat?" "Ano, dědo, ale jen léky..."

Baví se dva dědečkové na lavičce. "Vidíš to, Karlík má novou holku." "To u mě se druhá míza projevuje tím, že mi zase chutná krupicová kaše."

Přijde babka po dlouhé době k lékaři a doktor se jí ptá: "Tak co babi, pročpak jste u nás tak dlouho nebyla?" "Já jsem byla nemocná, pane doktore..."  

  

1-3 of 3