Miláčci

přidáno: 9. 4. 2012 7:47, autor: Klub Aktiv, z.s. České Budějovice   [ aktualizováno 9. 4. 2012 7:51 ]
Daniela Beránková

Miláčci, mazlíčci proto, že mi nahrazují vnoučátka, na která zatím stále jen čekám.

Kocouři nemají žádný ušlechtilý původ. První, Adísek, má od hlavy přes hřbet a ocas tři pruhy, proto dostal jméno Adidas. Je pravý, český, venkovský kocour. Projevuje se jako šelma nejen tím, že je pruhovaný mourek, připomínající malého tygříka, ale i chováním připomíná litou šelmu. Ukořistí-li kousek syrového masa, uteče s ním do bezpečí, po celou dobu vrčí, kulí oči, je přikrčený k zemi a hltavě požírá sousto.

Při pohlazení Adíska, srst připomíná hladké hedvábí, oči ostříží, veliké, zelené, kulaté jako knoflíky. Přešlapující statné tlapky provádějí na mojich zádech relaxační masáž. Drábky, jehličky akupunktury, jemně zabodává do kůže. Vrní, přede v pravidelných intervalech, jak perfektně nastavený, hodinový strojek. Po marném boji s časem, dojde k zastavení drkotání soukolí v jeho hrdle a on upadá do hlubokého spánku. Těžký válec těla, dekorovaný střídavě světlými a tmavými pruhy, se natáhne jako struna. Nenechá se nikým rušit. Je to slast pro něho i pro mě.



Druhý kocour je dlouhosrstý, asi kříženec perské kočky a je opakem toho prvního. Dostal jméno Bubák, protože má černý čumáček, jinak je celý šedivý. Je jemný jako jeho srst, rád se mazlí, ale k cizím lidem je velmi plachý. Bubáček je jak koule nadýchané, cukrové vaty z pouti. Sedá na sloupek plotu, pózuje jak manekýn. Ostrým zrakem mapuje terén vedlejší zahrady. Uši natáčí jako radary. Žádný obtížný hlodavec nemá šanci na dlouhodobý pobyt na jeho teritoriu. Z úlovků udělá na terase výřad a pyšně vykračuje okolo. Pochvala ho nemine, dostane kousek masa. Když se k ránu vrací z noci, ozářené reflektorem měsíce, usedá unaven na parapet okna, ťuká do něho pacičkou a žadoní, aby byl vpuštěn tam, kde ho čeká pelíšek a dobré papáníčko.

Dvojici kocouřích loupežníků doplňuje pejsek, čínský chocholatý- labutěnka. Podle názvu plemena, by každý předpokládal, že se jedná o mazlíčka. Opak je pravdou. Je malý s ďáblem v těle, oči jako jiskry, nic neprovartuje. Je ve věku adolescenta, tak se také chová. Je učenlivý, ale paličatý. Stokrát si říkám, nedá se nic dělat, některý z povelů ho asi nenaučím. Za dva, tři dny vykoná povel napoprvé, bez problémů.

K těmto třem radůstkám patří ještě jedna. Protože by se na zahradu nevešla, musí bydlet v krásné přírodě, předhůří Šumavy. Mám to tam ráda. Kousíček země, malý jako dlaň, je ke mně laskavý, pohladí po duši, kterou mi zahalil stín odchodu, mého milovaného.

Uchvátí mě pohled na hradbu lesů, které rámují louky zalité jarní, šťavnatou zelení. Jsem naplněna štěstím, když vidím, jak se valí rezavá řeka koňských těl, kopyty razítkující zem. Proletí okolo mě, jako šípy. Jeden z nich mě zasáhl, vryl do srdce rýhu přátelství, něhy a snaží se vyléčit mi smutek. Je to miláček v nejlepších letech. Jmenuje se Nortman.

Všichni čtyři, jsou moje potěšení. Když k tomu přidám zahradu, je to celek, který mě naplňuje, nabíjí a nedovolí lenošit.

KOČKA - jak jsem poznala vlastnosti mých kocourů, je pro mě symbolem nespoutanosti, něhy, panovačnosti, domova, hrdosti, ostražitosti.

PES – prošlo mým životem mnoho psů, proto tvrdím, že pes je symbolem přátelství. Jednoznačně. Je to parťák pro chvíle klidu i nepohody.

KŮŇ – symbol volnosti, síly, mohutnosti, symbol větru. To jsem vypozorovala na svém koni.
Comments