Hana Zagorová: "Já nemám strach"
Datum přidání: Jan 26, 2021 7:36:57 PM
Stálice hudební scény Hanka Zagorová vydala v roce 2018 v Suprafonu CD s názvem Já nemám strach.
Titulní písnička by mohla být pro nás povzbuzením. V roce 2021 bude oslaví Hanka kulaté jubileum.
Stejné jako je průměrný věk členů našeho spolku Klub Aktiv.
Zpěvačka, moderátorka, textařka a herečka Hana Zagorová se narodila 4. září v roce 1946 v Petřkovicích u Ostravy do rodiny Zagorových – otec byl stavebním inženýrem, matka učitelkou. Má ještě o dva roky starší sestru Evelyn. Navštěvovala místní měšťanskou školu, sportovala (gymnastika), zároveň chodila do dramatického kroužku, a psala svoje první básničky. Se vstupem na střední v roce 1960 už musela jezdit tramvají do Ostravy – navštěvovala totiž dívčí třídu na Střední všeobecně vzdělávací škole (neboli gymnáziu) ve Šmeralově ulici. Tam měla partu kamarádek, které se v roce 1963 společně přihlásily do pěvecké soutěže Hledáme nové talenty. Hned po soutěži za ní přišel šéf ostravského rozhlasu František Trnka, kterého zaujal její zvláštní sykavkový hlas, a pozval ji na natáčení několika písniček (např. Písnička v bílém).
Po maturitě v roce 1964 začala Hana studovat brněnskou JAMU. Zde se skamarádila s budoucí herečkou Vlastou Peterkovou, přičemž obě žily poněkud náročnějším životním stylem (hodně učení, na studentky hodně hraní v divadle, zpívání v kapelách, mejdany, málo jídla, málo spánku). Což bylo možnou příčinou Hančina onemocnění tuberkulózou. Musela přerušit školu, ležela v nemocnici a jedla kila prášků, a to pravděpodobně zase rozjelo jinou nemoc, poruchu krvetvorby. Od té doby musela dalších třicet let chodit zhruba každých jedenáct týdnů na transfúze. Mezitím zpívala v Brně s Orchestrem Gustava Broma, a zároveň se v roce 1966 stala zpěvačkou ostravské pop-soulové a beatové skupiny Flamingo, kterou vedl trumpetista a skladatel Richard Kovalčík. Ten jí také napsal hudbu k jejímu prvnímu hitu Svatej kluk. Často se zde ale čerpalo z amerického soulu, a v tomto duchu vzniklo i několik autorských songů.
Hana měla v té době takový zdravě přidrzlý projev, ale jelikož často zpívala smutné texty a její hlas byl trošku chraplavý se soulovým, šansonovým zabarvením, začalo se v souvislosti s ní hovořit o „beatovém šansonu“ (např. Mrtvá láska s vlastním textem, dále písně Cyganicha, Obraz smutný slečny či Jsou v blátivý cestě koleje). Objevila se i na některých dalších SP-deskách Flaminga – kromě zmíněných šlo třeba o songy Prý jsem zhýralá nebo Zlá dáma. S kapelou se také v prosinci 1968 zúčastnila 2. Čs. beat festivalu v pražské Lucerně. Ba dokonce získala v ostravském studiu ČST svůj vlastní televizní pořad Písničky pro Hanku, do kterého si zvala hosty z naší beatové a popové scény – zůstalo ale jen u dvou dílů. Hanu Zagorovou to ovšem stejně táhlo do Prahy, kam po skončení JAMU také odjela. V tom čase už se podruhé objevila ve Zlatém slavíku v první ženské pětce.
V Praze dělala v devětašedesátém s triem Sodoma-Gomora (Sodoma, Štědroň, Zagorová), pak s divadlem Apollo, potažmo Orchestrem Ladislava Štaidla, kde spolupracovala se skladatelem Karlem Svobodou (např. song Tisíc nových jmen). Zpívala i s TOČRem, většinou pod dirigentskou taktovkou Josefa Vobruby. Texty jí psali různí textaři (i ona sama), nejvíce asi Pavel Žák. První Hančin opravdový hit Bludička Julie vznikl ve spolupráci s orchestrem Václava Zahradníka, s nímž také nahrála svoje první LP „Bludička“ (1970), a ve stejném roce byl natočen i její první televizní recitál. V letech 1972–74 získala angažmá v divadle Semafor, když v představení Kytice hrála Bludičku. Zároveň začala spolupracovat s producentem a baskytaristou Karlem Vágnerem – a „mistr basů“ jí na konci roku 1972 postavil kapelu. V první polovině dekády měla Hana hity Gvendolína, Já jsem tvá neznámá, Pan Tydlitýt a pan Tydlitát a Sliby chyby, což byl cover od skupiny Sweet. Následoval další cover s českým textem Náš dům zní smíchem, pak přišly songy Já se vznáším Jaroslava Uhlíře, Studánko stříbrná Karla Svobody a první zásek Vágnerovy skupiny Tvá žena Růžena. V tom čase se Hana zanořila do popu pro nenáročné posluchače, který bujel u nás i v celé Evropě (Zima zima zima zima, Kamarád, nebo covery od sk. ABBA). I když občas si vzpomněla i na šansony (kupříkladu Žákovo Maluj zase obrázky nebo Já mám pár tónů dvojice Hapka-Rytíř).
Jelikož s Vágnerovou kapelou začal zpívat i Petr Rezek, napsal kapelník rozverný song Duhová víla (1977), který Zagorová v duetu s Rezkem přetavila v obrovský hit. Poté Karel ještě Haně doporučil napsat text na ploužák italského zpěváka Drupiho (Málokdo ví) a bylo vymalováno. Úspěch byl obrovský. Vágnerovi se v následných letech podařilo ze Zagorové vytvořit model obyčejné zpěvačky obyčejných písniček ze života pro nejširší publikum. Stala se „naší Hankou“, „Haničkou sluníčkem“ nebo lidově „Zagorkou“. Proto také získala od roku 1977 Zlatého slavíka devětkrát za sebou. Vágnerova práce manažera a producenta byla neoddiskutovatelná: sám psal (Kosmický sen, Počítadlo lásky, Dáme autu trochu pít, Je tu doba dešťů), doporučoval či schvaloval převzaté písně, nebo navazoval kontakty s evropskými zpěváky a stavěl je na podium vedle Hany. Tak vznikla třeba kooperace se zmíněným Drupim, která skončila duetem Zagorová-Drupi v písni Setkání (1979) s Hančiným textem a hudbou Jaromíra Klempíře.
V roce 1980 začalo s kapelou zpívat pěvecké duo Kotvald-Hložek. Vznikly televizní pořady Dluhy Hany Zagorové (8 dílů) a Výtah v hotelu Sen (2 díly) dle Hančina vlastního scénáře. Byl natočen i filmový muzikál Trhák (1980), a Zagorová v něm hrála jednu z hlavních rolí, přičemž její duet s hercem Jurajem Kukurou Lásko, amore se stal hitem. A samozřejmě desky – malé, velké, v osmdesátých letech v podstatě co rok, to minimálně jedno elpíčko (řadové, výběr) a alespoň tři singly. Z dalších hitů vzniklých v „období devíti zlatých slavíků“ lze, krom výše zmíněných písní, jmenovat: Dotazníka Ta pusa je tvá (oba duety Zagorová-Rezek), dále Závrať, Proč ti na tom tak záleží, Benjamin, Líto je mi líto, Diskohrátky, Biograf Láska, Mimořádná linka, Vím málo, Nápad, To by nebylo fér, Spěchám a triety s Kotvaldem a Hložkem Jinak to nejde, Ahoj léto a Můj čas. Poslední zmíněný song byl znělkou TV-seriálu Sanitka. V roce 1983 získala na Pražském hradě titul Zasloužilá umělkyně. O rok později zažila svůj nejzářivější koncert, a to na festivalu v polských Sopotech.
V roce 1986 vstoupila Hana Zagorová do manželství s tanečníkem a choreografem Vlastimilem Harapesem. V devětaosmdesátém podepsala dokument Několik vět, což ji přineslo klasické problémy: dostala zákaz, na MK jí vyhrožovali, že z ní udělají druhou Kubišovou, v gesci StB jí začaly chodit odporné anonymy. Porevoluční divácký pokles se jí nedotkl, byť už tolik nekoncertovala. Měla čerstvý vztah s operním zpěvákem Štefanem Margitou, za kterého se v roce 1992 provdala. Dokonce kvůli němu na nějakých pět let přestala zpívat. Navíc se po mnoha letech pomocí speciálních čajů postupně zbavila své nemoci, takže už nemusela chodit na transfúze krve. V šestadevadesátém vyšla její knižní autobiografie (napsaná společně s Michaelou Zindlerovou) Hana Zagorová…než to zapomenu. Pro televizi Hana připravila v letech 1993–1998 39 dílů pořadu Když nemůžu spát, která sama moderovala, v letech 2000–2004 stála za dalším televizním pořadem Hogo Fogo. Poté začala zase vystupovat – s novou kapelou Boom Boom Band. V roce 2006 vyšlo bilanční 4CD „S úctou“ a kniha jejích básní a písňových textů s názvem Milostné. V roce 2010 napsala se Scarlett Wilkovou další biografii Legenda Hana Zagorová – Málokdo ví. Dodnes koncertuje, před Vánoci každoročně vyprodává pražskou Lucernu.