Prohlídka spolkového domu Slavie

Spolkový dům byl postaven v letech 1871-1872 (za pouhé dva roky!!) podle návrhu známého pražského architekta Ignáce Ulmanna. Stavbu realizoval Českobudějovický inženýr Karl Schmidt. Budova se stala kulturně společenským a politickým centrem českobudějovických Němců a vytvořila tak protiváhu české Besedy, která byla otevřena v roce 1870. Protože byla budova sídlem pouze německých spolků a politických stran, zanikl postupně původní název a místo něj se ustálil termín Německý dům. Po druhé světové válce připadl dům městu. Krátce nesl název Slovanský dům, nato byl přejmenován na Stalinův dům a stal se sídlem pro místní orgány KSČ. V letech 1948-1960 byl užíván vojskem jako Dům armády („Armáďák"). 

Po roce 1960 nesl dům ještě několik dalších názvů (Park kultury a oddechu, Městský dům osvěty, Městský dům kultury). Od té doby začal opět sloužit kulturním akcím.

Spolkový dům představoval jednu z prvních novorenesančních staveb ve městě. Dvoupatrová stavba obdélného půdorysu je završena sedlovými a pultovými střechami. Kompozice stavby se skládá z jednoduchých, uzavřených objemů. Fasáda budovy je zvýrazněna omítkovou bosaží ve zvýšeném přízemí, patra jsou vertikálně členěna pilastry. Hlavní západní fasáda je zakončena tympanonem s kruhovým oknem v ose budovy. Východní průčelí do původní zahrady je střízlivější. K domu náležela rozlehlá zahrada. Vnitřní prostor zahrnuje velkoryse dimenzovaný společenský sál, klubové místnosti spolků, restauraci či tělocvičnu; tyto prostory jsou uspořádané podle osy, kterou tvoří monumentální schodiště

Spolkový dům je hodnotný jak z hlediska kulturně-politického, tak stavebně-historického. V prvé řadě představuje základní doklad historie města. Zároveň se také jedná o významné architektonické dílo 19. století v jižních Čechách. 

Zdroj: Encyklopedie Českých Budějovic, Č. Budějovice 1998