1. 8. 2026 Velechvínské polesí - Archeologické léto 2026

Archeologické léto: akce Velechvínské polesí

Velechvínské polesí představuje cennou kulturní krajinu, jejíž vývoj je úzce spjat s využíváním lesních zdrojů a tradičními formami hospodaření. Archeologický výzkum v posledních letech odhalil řadu lokalit souvisejících se zaniklými lesními řemesly, především výrobou dřevěného uhlí v milířích a produkcí dehtu v dehtářských pecích. Tyto činnosti hrály klíčovou roli v předindustriální ekonomice a zanechaly v krajině výrazné stopy.

V rámci terénní exkurze navštívíme nejen relikty těchto technických zařízení, ale i další doklady historického využívání prostoru – středověkou zaniklou vesnici Žár, soustavu lesních rybníků, trasu lesní úzkorozchodné dráhy z období rakousko-uherské monarchie, prvorepublikové opevnění z roku 1938 či místa spojená s událostmi druhé světové války (havárií dvou německých letadel). 

Délka trasy celé exkurze je 10 km, převážně lesem. 

Více info na: https://www.archeologickeleto.cz/akce/polesi/

Cílem exkurze je představit vývoj tohoto území v dlouhodobé časové perspektivě a poukázat na roli člověka jako tvůrce i proměňovatele lesní krajiny.

Do Ševětína se dopravíme vlakem. Z  Č. Budějovic odjíždí vlak v 9:28 hod. do zastávky Ševětín, kde vystoupíme  a půjdeme na místo srazu účastníků.

Místo srazu účastníků je před hájovnou u Dubenského rybníku

Zobrazit na mapě

Velechvínské polesí skrývá mimořádně zajímavou průmyslovou a lesnickou historii. Po velké vichřici roku 1908 tu byly zřízeny lesní železničky: koněspřežní a parní. Obě sloužily k odvozu likvidovaných polomů a fungovaly do roku 1924. Po parní vede naše cyklotrasa B, C od Kolomazní Pece. Zde kdysi přebýval smolař či kolomazník, jehož řemeslem bývala výroba kolomazi a ševcovského popu z nasbírané lesní smoly. Písky v podloží jsou pozůstatkem obrovského třetihorního jezera, které právě tady odtékalo do Budějovické pánve. Jeho pozůstatkem jsou i červené hlíny v okolí Ševětína. 

1. Kolomazná pec ve Velechvínském polesí

Kolomazná pec (nacházející se v polesí mezi obcemi Velechvín, Kolný a Ševětín) je unikátní technickou památkou. V České republice se jich dochovalo jen velmi málo v takto uceleném stavu.

• Účel a fungování: Pec sloužila k tzv. suché destilaci dřeva (především borového smolného dřeva a pařezů). Výsledkem byl dřevný dehet neboli kolomaz, který se používal jako kluzná látka k mazání náprav dřevěných vozů, k impregnaci kůží nebo v lidovém léčitelství.

• Datování: Pec fungovala v průběhu 18. a 19. století. S nástupem ropných produktů a moderních maziv (v druhé polovině 19. století) tato tradiční výroba zanikla.

• Současný stav: Pec je dnes památkově chráněná, zrekonstruovaná a vede k ní turistická trasa (naučná stezka). https://mapy.com/s/havofuteha

2. Velechvínská lesní úzkokolejka

Lesní úzkokolejná dráha ve Velechvínském polesí měla zcela jiný hlavní účel a vznikla v odlišné době než samotná kolomazná pec.

• Vznik a účel: Dráha byla vybudována po obrovské mniškové kalamitě a větrné smršti z let 1908. V lesích leželo obrovské množství dřeva, které bylo potřeba rychle transportovat k pilám a na hlavní železnici, aby nepodlehlo kůrovci.

• Technické parametry: Jednalo se o dráhu s rozchodem 600 mm. Provoz na ní zajišťovaly parní lokomotivy a soupravy vozíků (koleček) na dřevo.

• Trasa: Síť drážek se větvila hluboko do Velechvínského polesí. Hlavní trať vedla z lesních revírů přímo na překladiště u nádraží v Ševětíně, kde se dřevo překládalo na standardní vagony státní dráhy (trať České Budějovice – Veselí nad Lužnicí).

• Doba provozu: Úzkokolejka byla dočasná stavba. Fungovala přibližně v letech 1921 až 1925 (některé prameny uvádějí do roku 1926). Po odvození kalamitního dřeva byla demontována.

• https://mapy.com/s/befemucete

3. Problematika propojení: Překladiště a doprava kolomazu

Při pohledu na historická fakta narážíme na zajímavý nesoulad, který je v regionální historii často předmětem diskusí:

Časový posun: V době, kdy byla v letech 1921–1922 vybudována úzkokolejka, byla kolomazná pec již desítky let mimo provoz. Úzkokolejka tedy primárně nesloužila k přepravě kolomazu do Ševětína, ale výhradně k transportu kalamitního dřeva.

Nicméně, v místní tradici a turistickém popisu dochází k logickému prostorovému spojení těchto dvou fenoménů:

• Prostorové překrytí: Trasa úzkokolejky (respektive její jednotlivé větve) vedla v bezprostřední blízkosti staré kolomazné pece. Zbytky tělesa dráhy (náspy, zářezy) jsou v terénu polesí patrné dodnes, často hned vedle turistických tras směřujících k peci.

• Matoucí pojem „překladiště“: Skutečné velké překladiště úzkokolejky bylo v Ševětíně na nádraží. Přímo v lese u pece mohlo existovat manipulační místo (skládka dřeva), kde se dřevo svážené z okolních porostů nakládalo na vagony úzkokolejky.

• Historická doprava kolomazu: V dobách aktivního provozu pece (18. a 19. století) se kolomaz z lesa odvážela v sudech na klasických koňských potazích po lesních cestách do okolních obcí (Ševětín, Lišov) a dál na trhy.