22.5. Opera B. Smetana "Tajemství"

1. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Městys pod Bezdězem, náměstí) Mlatci ve stodole mlátí žito a přitom obilí žehnají (sbor Žitko krásné, bude chleba)- Z domu konšela Maliny přináší mlatcům svačinu Malinova neprovdaná sestra, panna Róza. Vojenský vysloužilec Bonifác, který se o ni uchází, se jí snaží pomoci, ale Róza odmítá. Bonifác vyslovuje domněnku, že Róza stále miluje konšela Kalinu. Když se o ni Kalina před dvaceti léty ucházel, její rodina ho odmítla, protože byl chudý. Uražený Kalina se poté ze vzdoru oženil s nejchudším děvčetem z městečka – Bonifácovou sestrou. Nyní je vdovcem. Róza Bonifácovo nařčení rozhořčeně popírá: Kalinu v srdci nechová a on ji ostatně také nikdy skutečně nemiloval, jak by byl mohl dosvědčit nebožtík fráter Barnabáš z bezdězského kláštera (duet Ó, že mi lásku lhal). Bonifác si mne ruce a doufá, že popichováním Kaliny a Maliny proti sobě nakonec Rózu dostane.

Z radnice vychází konšelé Kalina a Malina, vůdcové dvou znepřátelených stran. Na Kalinu již čeká zednický mistr se svými tovaryši: právě dokončili Kalinův nový dům na náměstí, hned naproti domu boháče Maliny, a přejí mu šťastné bydlení a novou přičinlivou žínku. Malina a Kalina se předhánějí, kdo konšely v hospodě nejlépe pohostí. Hospodská jim roznáší a radní vychvalují každý svého vůdce (sbor Ať žije konšel Malina!). Nahluchlý místní zpěvák Skřivánek vidí příležitost a nabízí své písně. Oba konšelé se o něj přetahují a žádají posměšnou píseň o tom druhém. Skřivánek zazpívá píseň o obou – o původu sporu mezi Kalinou a Malinou, o tom, jak obecní záležitosti trpí jejich řevnivostí, a nakonec je vyzývá ke smíření a Kalinu a pannu Rózu k obnovení své staré lásky (píseň Ó, slyš to, předaleký světe). Bonifác se zlobí a i Kalina a Róza zpěváka okřikují, ale Malina je pohnut. Nabízí Kalinovi smír i Rózinu ruku – jenže přitom si neodpustí poznámku, že na Kalinově novém domě visí „dloužek“. Zasáhne tak Kalinu na citlivém místě a místo smíru začíná všeobecná hádka (sextet se sborem O nevěstu, bláhový, ještě neříkal jsem vám). Róza Kalinovi zase vyčítá faleš – poté, co ji rodiče odmítli Kalinovi dát, ji fráter Barnabáš utěšoval řka, že sdělil Kalinovi tajemství, které je přece spojí. Jenže Kalina toho nevyužil. Kalina Rózino tvrzení popírá a ostatní se zmínky o nebožtíkovi děsí. K hospodě přichází dudák a mezi Kalinovou a Malinovou stranou vypukne nový spor, ba téměř rvačka o to, zda má dudák hrát nebo ne.

Rozvášněné otce zastaví až jejich děti: Kalinův syn Vít a Malinova Blaženka. Ti odvádějí rodiče domů a po straně si smlouvají dostaveníčko. Vít zůstane na chvíli na náměstí sám a těší se z Blaženčina pozvání (arieta Z tvých sladkých úst jak slyším rád). – Přichází Bonifác; v bitce mezi konšely se rozvášnil tak, že zlomil trám ze zbořeniště starého Kalinova domu a našel v něm list adresovaný Kalinovi. Kalina zjistí, že je to dopis od nebožtíka Barnabáše a zmiňuje se o pokladu. Více nechce prozradit a i to, co řekl, má zůstat tajemstvím. Vít i Bonifác mu proto musí odpřisáhnout, že o listu nikomu nepovědí (formule přísahy Teď slavně, těžce slibte mi). Jenže sotva Kalinovi odejdou, Bonifác to pod stejnou přísahou vyzradí zednickému mistrovi a ten obratem hostinské a jiným sousedkám, stejně jako zvoníkovi Jirkovi.

Setmělo se a na lavičce se scházejí Vítek a Blaženka; jejich láska musí zůstat sladkým tajemstvím, zejména před jejich otci. A Jirka zatím z ochozu městské věže sděluje přísné tajemství konšela Kaliny dolů zpěvákovi Skřivánkovi – pomocí hlásné trouby. Tak se o pokladu frátera Barnabáše dovídá celé městečko.

2. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Na Bezdězu pod hradem) Je noc a Kalina se s motykou a rýčem dostavil na místo, které mu v listu popsal fráter Barnabáš. Malina měl svou narážkou pravdu. I když Kalina předstírá zámožnost, hlavně kvůli Róze, ve skutečnosti je přes celoživotní pilnou práci chudý a zadlužený. Teď by chtěl mít alespoň na chvíli bohatství a štěstí, které mu bylo v mládí odepřeno (recitativ a árie Jsem žebrák! Po uši až zadlužen!... Med radosti plnými doušky chci pít). Z duševní únavy usíná a zjevuje se mu Barnabášův přízrak i podzemní pidimužíci (sbor Ven z podzemí). Lákají jej k pokladu, byť za cenu propadnutí nečistým mocnostem. Zmizí však, když se přiblíží procesí z městečka k bezdězské kapli (sbor Matičko Boží, obětuj). I Kalinu zpěv probouzí a zviklá jeho rozhodnutí; přidává se k poutníkům, aby se stranou pomodlil.

Na místě se setkávají Blaženka a Vít. Radostně se obejmou (duet Radosti moje). Vít by rád veřejně požádal o Blaženčinu ruku, ale dívka se bojí a chce jejich lásku udržet v tajnosti. Na Vítovu vyčítavou otázku potvrzuje, jak jej má ráda (árie Když slyším jen tvého rohu pění). Ale Vít není spokojen – takové tajemství je marný klam a nemá východiska (árie Co myslím? Čím jsem opojen?)

Mezitím se měšťané vracejí od kaple a Bonifác milence zahlédne; ihned přivede ostatní. Kalina, Malina, Róza a další tak milence překvapí (sextet se sborem Tu, tu, hleďme je! Pravda-li!). Vít oběma otcům přiznává svou lásku k Blažence a žádá Malinu o její ruku. Ale Malina ani Kalina o tom nechtějí slyšet a i Róza Blaženku varuje před zrádnými Kaliny, jejichž láska je falešná a zištná. Vít je uražen, a aby dokázal, že mu nejde o věno, žádá Blaženku, aby s ním odešla – budou živi i bez majetku otců. Blaženka přijímá, a protože ani prosby obměkčené Rózy a rozumnějších měšťanů na Kalinu a Malinu neplatí, odcházejí oba mladí společně (kvintet Ó, klamné domnění).

Na místě zůstává jen Róza. Vítova odvaha a rozhodnost na ni zapůsobily; škoda, že se takto odvážně kdysi nezachoval jeho otec – jak by ho ráda následovala. Musí si přiznat, že Kalinu dosud miluje (árie Tak plane láska pravá). Přikrade se k ní Bonifác, který větří příležitost – nabízí se jí za manžela, vychvaluje svou vojenskou udatnost a tvrdí Róze, že by sňatkem s ním navíc potrestala zrádného Kalinu (árie Já, panno Rózo, Bonifác, já sám!). Prozrazuje jí rovněž Kalinovo tajemství. Oba se schovají v křoví, když vidí vracet se Kalinu.

Scéna s Vítem a Blaženkou Kalinu přesvědčila: pokusí se najít poklad, a buď bude stát před Rózou jako pán, nebo ať ho vezme čert. Podaří se mu najít a vypáčit kámen, pod nímž je vstup do podzemní chodby. Róza jeho počínání sleduje se zděšením a nakonec vyběhne a snaží se Kalinu zadržet. Ten ji nejdříve málem obejme, ale pak odhodlaně vstoupí do sluje. Róza i Bonifác bědují; začíná bouře.

3. dějství[editovat | editovat zdroj]

(Světnice u Maliny) Chasa u Malinů pomáhá obírat chmel a popichuje hospodáře zmínkami o Blaženčině brzké svatbě (sbor Rádi a veselí pomůžem při chmeli). Všichni žádají zasmušilou Blaženku, aby zazpívala, a ta zdráhavě zanotuje žalostnou píseň (Což ta voda s výše strání). Vidouce Blaženčin smutek přemlouvají přítomní Malinu, aby Blaženku Vítovi dal. Zejména na něj naléhá panna Róza a také zednický mistr, kterému by z Blaženčina věna mohl Kalina splatit dluh… Ale Malina nesvolí, dokud ho o Blaženčinu ruku nepožádá sám starý Kalina. Jak poznamenává Bonifác, to se nestane – nejenže je Kalina tvrdohlavý, ale navíc už jej nepochybně odnesl čert. Vojenský vysloužilec pak všem vyzradí, co Kalina pod Bezdězem podniká.

Vít se přichází rozloučit s Blaženkou, s pannou Rózou i s Malinou. Jde do světa a doufá, že se příští rok bude moci vrátit s výdělkem a znovu žádat o Blaženčinu ruku. Malina je dojat, ale trvá na tom, že chce slyšet žádost od Vítova otce. Kalinu chce, jakožto Vítův strýc, zastoupit Bonifác a současně žádá o Ruku pannu Rózu, ale je v obojím odbyt. V peci začíná cosi harašit a Bonifác a Skřivánek se leknou, pak ale na požádání začínají píseň o fráteru Barnabáši, známém bonvivánu a vtipálkovi (duet se sborem Bylť vesel fráter Barnabáš). Jenže rachot v peci sílí, až se všichni vyděsí a rozprchnou – až na Rózu. Z dvířek u pece vystupuje Kalina s krumpáčem a žádá po domnělém duchu svůj poklad. Róza jako první poznává, co Barnabáš svou radou mínil, a i Kalina nyní vidí, že jeho pokladem byla Rózina láska (árie Ó, jak jsem bloudil, jak jsem tebe neuznával). Když se všichni vrátí, požádá Kalina Malinu o ruku Blaženky pro Víta a o Rózinu pro sebe. Malina konečně dává svolení a vše končí vítězstvím staré lásky (sbor Aj, kdo jste svoji, buďte sví).

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tajemstv%C3%AD_(opera)