14.05. – 26.07.2026
vernisáž 13.05. 2026 18:00h
Kurátor Kristýna Hájková
Fotografický projekt Cooking Potato Stories vychází z předpokladu, že i zdánlivě banální a běžný objekt, jakým je brambora, může fungovat jako komplexní kulturní artefakt. V návaznosti na autorčin původní esejistický přístup je zde brambora chápána nikoli primárně jako potravina, ale jako médium, skrze které lze artikulovat otázky identity, paměti, koloniality a vztahu mezi lokálním a globálním. Výstava otevírá prostor pro úvahy o tom, jak se významy utvářejí a proměňují v čase a prostoru.
Důležitým východiskem je cesta brambory z andské oblasti Latinské Ameriky do Evropy v době koloniální expanze. Tento přesun není jen historickou událostí, ale procesem, který ovlivnil způsoby poznání, hierarchie kultur i každodenní život. Brambora se tak stává svědkem kolonialismu. V Evropě byla zpočátku přijímána s nedůvěrou, postupně se však zařadila mezi základní pilíře stravy.
V českém prostředí získává tento vývoj specifický charakter. Brambory se výrazněji prosadily až v 18. století během období neúrody a hladomorů, kdy byly shledány jako spolehlivý zdroj obživy. Jejich postupná integrace do každodenního života vedla k tomu, že se z původně cizorodé plodiny stal jeden z nejvýznamnějších prvků lokální kuchyně i kulturní identity. Tento posun od odmítání k samozřejmému přijetí je v rámci výstavy čten jako symptom širšího mechanismu kulturní apropriace a naturalizace. Proces, v němž se cizí transformuje v naše, aniž by byly nutně reflektovány jeho původní souvislosti.
Výstava vychází z premisy, že brambora, představuje zásadní médium utváření kolektivních vztahů. Každodenní akt vaření, sdílení, konzumace nelze redukovat na utilitární činnost, ale jedná se o performativní praxi, skrze niž dochází k reprodukci i transformaci kulturních hodnot, sociálních vazeb, představ o příslušnosti. V místním kontextu se brambora ustavuje jako znak skromnosti, pracovitosti, vztahu k půdě, současně však nese stopy globálních procesů, jež tuto zdánlivou samozřejmost podmiňují.
Projekt Cooking Potato Stories vědomě překračuje disciplinární rámce, operuje s hybridní formou propojující historické narativy, osobní svědectví, kulinární praxe, vizuální reprezentace i spekulativní imaginaci. Metodologickým východiskem se stává princip orální historie, který sbírá fragmenty příběhů, receptur, terénních poznámek, mytologických motivů. Fragmentárnost zde nepředstavuje deficit, nýbrž strategii narušující lineární, hierarchizované modely vyprávění, otevírající prostor pluralitě perspektiv.
Klíčovou rovinu tvoří kritická reflexe koloniality vědění. Projekt tematizuje historické marginalizace určitých epistemologií, zejména těch spjatých s domorodými komunitami Latinské Ameriky, které byly systematicky delegitimizovány ve prospěch evropských modelů poznání. V tomto smyslu se projekt vztahuje k širšímu diskurzu dekolonizace, usilujícímu o zviditelnění alternativních způsobů myšlení, vytvoření prostoru pro jejich rovnocenné setkávání. Brambora zde funguje jako spojovací prvek mezi geografickými, časovými, kulturními rovinami.
Zásadní roli zaujímá imaginace jako nástroj poznání. Nejde o únik z reality, nýbrž o aktivní proces konstruování nových vztahů, významů, forem porozumění. Vizuální strategie, fragmentární obrazové kompozice, performativní gesta, reinterpretace tradičních receptur slouží k destabilizaci ustálených představ, otevírání nových možností čtení.
Ana Núñez Rodríguez je vizuální umělkyně a fotografka, jejíž výzkumně orientovaná praxe se artikuluje v transkulturním poli mezi Španělskem a Kolumbií. Ve své práci se soustředí na problematiku politik identity, kterou nahlíží prizmatem vlastní zkušenosti pohybu mezi odlišnými kulturními kontexty. Její tvorba tematizuje vztah mezi člověkem a přírodním světem v souvislosti s koloniálními strukturami.
Vzdělání získala na IDEP Barcelona, na Universidad Nacional de Colombia) a v magisterském programu Photography & Society na Royal Academy of Art, The Hague (KABK). V současné době je doktorandkou v oboru Creativity and Social and Sustainable Innovation v Campus CREA na Universidade de Vigo ve Španělsku. Ana Núñez Rodríguez byla finalistkou Galicia Prize Contemporary Photography. Měla samostatné výstavy ve FOAM Fotografiemuseum v Amsterdamu, LABA Laboratorio de Artes v Buenos Aires, v Anewal Gallery v Kyotu nebo byla vystavena v Landskrona Foto Festival ve Švédsku. V České republice vystavuje poprvé.
Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích představí výstavou Dům v domě tvorbu ateliéru Malý Chmel. Do prostoru původní galerie je formou dočasné intervence vložen „dům o šesti místnostech“, v němž se prezentace architektury stává sama o sobě architektonickým zážitkem.
Poslední výstava, kterou v Domě umění připravuje kurátor Michal Škoda, představí také projekt rekonstrukce této galerie s mezinárodním renomé. Ateliér Malý Chmel jej navrhl společně s berlínským studiem AFF Architekten, přičemž realizace je městem České Budějovice zatím odložena.
Vernisáž 25. 9. 2025 od 18:00
Trvání výstavy 26. 9. – 30. 11. 2025
Plocha 92,5 m2
Adresa galerie Dům umění – Galerie současného umění a architektury , náměstí Přemysla Otakara II. 38, České Budějovice
Kontakt galerie adoks@centrum.cz, https://dumumenicb.cz/ https://www.facebook.com/dumumenicb https://www.instagram.com/dumumeni_ceskebudejovice/
Dům v domě (A House Within)
Poslední výstava pod vedením kurátora Michala Škody v Galerii současného umění a architektury v Českých Budějovicích představuje tvorbu architektonického ateliéru Malý Chmel. Dočasná prostorová intervence – vložení „domu o šesti místnostech“ do původní galerie – proměňuje výstavu v architektonický zážitek.
Název Dům v domě nese dvojí význam. Symbolicky označuje záměr výstavy prezentovat architekturu jako prostorovou zkušenost. Vložený dům mění způsob pohybu, vidění i vnímání světla a detailů a nabízí klid pro soustředění. Úzkou štěrbinou je přitom stále možné nahlédnout do původního prostoru galerie.
Doslovně pak odkazuje k místu samotnému, neboť jeden z modelů představuje plánovanou rekonstrukci Domu umění. Vítězný návrh architektonické soutěže, vytvořený ateliérem Malý Chmel ve spolupráci s berlínským studiem AFF Architekten, má již stavební povolení i prováděcí dokumentaci, ale jeho realizace je městem České Budějovice odložena až po roce 2028.
Modely, které vtahují
V novém „vnitřním domě“ jsou umístěny velkoformátové architektonické modely vytvořené speciálně pro tuto výstavu. Nejde jen o ukázky projektů – modely jsou samostatnými objekty, které lze obcházet, pozorovat jak zvenčí, tak zevnitř, číst jako návrhy i jako prostory. Přibližují způsob myšlení ateliéru založený na prostorové intuici, nesou atmosféru a materiálovost a v kombinaci s novým výstavním prostorem vytvářejí situace, které mají ambici být samy o sobě architekturou.
Představené projekty ukazují různé fáze a měřítka práce studia – od solitérního domu v krajině po rozsáhlé veřejné stavby. Výstava začíná modelem plánované rekonstrukce Domu umění, další projekty spojuje způsob práce s kontextem, měřítkem a strukturou.
Architektura jako prožitek
Výstava nevypráví lineární příběh, ale nabízí prostor, který lze projít a zažít. Modely, měřítko, světlo i struktura nového vnitřního domu vytvářejí prostředí, kde lze architekturu vnímat všemi smysly. Ateliér Malý Chmel ukazuje, že architektura není jen výsledkem práce, ale i procesem – hledáním, skládáním a formováním prostoru, který má smysl.
Dům v domě je přehlídkou dosavadní tvorby i výstavním experimentem. Klade otázku, jak architekturu prezentovat, aby se z pouhého popisu stala zkušenost. Mezi trvalým a dočasným, mezi skutečnou stavbou a její reprezentací nabízí tato výstava jedinečnou možnost nahlédnout do světa, kde každá architektura začíná hledáním prostoru.
Slovo kurátora Michala Škody
„Když jsem se v průběhu letošního roku ocitl v situaci, že je potřeba připravit neplánovaně ještě jednu výstavu, která bude také uzavírat moji osmadvacetiletou práci pro českobudějovický Dům umění a zároveň bude poslední výstavou Galerie současného umění a architektury, bylo mi hned jasné, co s tím. Vzhledem k tomu, jak důležitá je v našich životech architektura, jakou roli hraje v rámci prezentací v této galerii, s přihlédnutím k tomu, co znamená architektura pro mne osobně, a vzhledem ke všem okolnostem, které se kolem tohoto „domu“ v poslední době udály, jsem ani chvíli neváhal nad tím, že by to mohla být výstava jiná než architektonická.
Zároveň mi bylo jasné, že ten, koho oslovím, nemůže být nikdo jiný než ateliér Malý Chmel. Důvodem není jen známá skutečnost, že se jedná o autory, kteří společně s berlínským ateliérem AFF vyhráli v roce 2021 soutěž na rekonstrukci domu, ale rovněž celková kvalita jejich práce. Domnívám se, že tato výstava je určitým důkazem toho, že se setkáváme s tvorbou autorů s jasným názorem a osobitým způsobem uvažování, stojícím na důsledném přístupu k daným zadáním, kdy s maximální pečlivostí věnují pozornost každému detailu.“
O autorech
Malý Chmel
Ateliér Malý Chmel byl založen v roce 2016 třemi zakládajícími partnery: Miroslavem Malým, Miroslavem Chmelem a Zdeňkem Chmelem. Všichni tři získali cenné zkušenosti v zahraničních ateliérech – především ve Švýcarsku a také v Portugalsku. Jejich přístup je zaměřen na vytváření unikátních architektonických řešení prostřednictvím důkladného prostorového výzkumu, ke kterému přistupují skrze širokou škálu různých metod. Aktuální tým mimo partnery tvoří Gabriela Sládečková, Martin Ciglbauer, Lucie Hájková a Ján Paločko.
Michal Škoda
(1962) výtvarný umělec, autodidakt – postupně se věnoval sochařství, malbě, instalacím, fotografii, autorským knihám a v poslední době především objektům a kresbě.
Hlavním tématem jeho tvorby je „člověk a prostor“. Má za sebou téměř 70 samostatných výstav jak doma, tak v zahraničí a je zastoupen v řadě soukromých i veřejných sbírek.
Patrný je u něho velký zájem o architekturu, a to nejen v samotné tvorbě, ale i v další aktivitě, které se věnuje – kurátorství.
Od roku 1998 do konce roku 2025 vede jako hlavní kurátor Galerii současného umění a architektury – Dům umění města České Budějovice, která se za dobu jeho působení stala prestižní institucí s výrazným mezinárodním přesahem. Připravil zde 234 výstav, z toho 42 architektonických.
V roce 2016 získal čestné uznání ceny Architekt roku a v roce 2017 cenu za výjimečný počin v rámci České ceny za architekturu. V roce 2024 se stal laureátem výroční ceny ČAVU – VIZIUM v kategorii Instituce roku 2023 pro Dům umění České Budějovice.
Dům umění
Dům umění – Galerie současného umění a architektury města České Budějovice je dnes prestižní institucí s výrazným mezinárodním přesahem. Od roku 1998, kdy do jejího čela nastoupil Michal Škoda a kdy zde za 28 let připravil 234 výstav, z toho 42 architektonických, se galerie zařadila mezi nejvýznamnější domácí adresy. Díky svému mezinárodnímu programu zaujímá nepřehlédnutelné místo rovněž na mezinárodní scéně a především silná specializace na architekturu ji řadí mezi nejpřednější instituce, které tak důsledně prolínají výstavy současného umění a architektury. V Evropě není jiná instituce, která by ve svých prostorách představila tolik zvučných jmen světové architektury, jako je tomu právě v Českých Budějovicích.
„Dům umění České Budějovice je místem, kde se pro mě až nepochopitelným způsobem daří dlouhodobě prezentovat fantasticky kvalitní práce především skvělých tvůrců světové úrovně. Jak to Michal Škoda dělá, netuším, ale pokud jen trochu mohu, apeluji na každého, aby ho v této skvělé práci podpořil, jak jen může.
Moje vlastní zkušenost byla vždy nezapomenutelná a spolupráce na úrovni. Bez jakéhokoliv negativního překvapení, což je u nás hodně výjimečné.“ ADAM GEBRIAN, architekt, kritik a propagátor architektury
„Dům umění v Českých Budějovicích má instinkt pro tvorbu, která vyzývá a posouvá naše chápání toho, co umění je a co může být – a také toho, co nás může přimět přemýšlet a cítit. Je to nesmírně důležitá instituce v rámci poslání měnit chápání umění z pozice luxusního zboží do pozice hybatele a iniciátora změn.
Je úžasné vidět jasnost, ambice a profesionalitu, která sdílí to nejlepší ze současného umění s občany Českých Budějovic na jeho hlavním náměstí.“ ANTONY GORMLEY, vizuální umělec, Velká Británie
„Dům umění České Budějovice se stal pod kurátorským vedením Michala Škody významnou a respektovanou evropskou institucí. Je neuvěřitelné, jakou kvalitu a rozsah si po celá léta zachovává. Není zde výstava, která by se podbízela lacinému vkusu a tuto nejvyšší ‚laťku‘ nedržela.
Ze své pozice umělce, ale i vedoucího ateliéru Sklo na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové se velice často setkávám s průměrnými i podprůměrnými organizacemi a spolky, které neustále někde žádají o granty, a přitom jejich činnost nevykazuje žádnou kvalitu a často nepřekračuje ani hranice okresu.“ RONY PLESL, sklářský výtvarník a vedoucí ateliéru Sklo na UMPRUM v Praze
„Cítil jsem, že má výstava v českobudějovickém Domě umění je vnímaná jako důležitá. Galerie byla plná lidí, kteří se opravdu zajímají o to, co se děje s architekturou po celém světě. Pro výstavu, která se přesouvá z tak velké dálky, jako je Chile, je klíčová příprava veškerého materiálu a logistika, což tady bylo skutečně velmi dobré. Myslím, že je nesmírně důležité zachovat tento druh kulturního prostoru. Dům umění bych mohl srovnat s galerií Toto Ma v Japonsku. Obě místa jsou v tomto formátu nejlepší na světě.“ SMILJAN RADIC, architekt, Chile